Bylo to za hranou, bylo to zobecňující, bylo to ovšem z pohledu řečníků výstižné ve své zkratce. Ti dva, Lukáš Vácha a Tomáš Koubek, větou vyřčenou v emocích vyjádřili svůj zcela regulérní názor. A sice, že ženy rozhodčí se do mužského fotbalu nehodí. Použili k tomu klišé, trochu umaštěné a urážlivé, ale pro rychlé pochopení přiléhavé. Můžou se plést, taky nemusí, ale hlavně – můžou si to myslet. Nebo už ne?
Oponent mi řekne, že to neschytali za obsah, ale za formu. Souhlasit budu jenom zčásti. Za formu dostali přes pusu stoprocentně, protože taková je doba. Řešíme především slova, nikoli obsah. Slova musí být korektní, genderově vyvážená, menšin či slabších citově se nedotýkající, újmu nezpůsobující. Našla by se na to nějaká směrnice.
Sparta proto spěchá s omluvou. Fotbalový předseda Miroslav Pelta zasílá rozhořčené prohlášení o důležitosti žen ve fotbale a nepřijatelnosti výroků. Taky pro jistotu, aby to nevypadalo, že mu to nevadí, nedejbože si to myslí taky.
Čímž se dostáváme k tomu, že to schytali i za obsah. Jak si může někdo dovolit říct, že ženská rozhodčí mezi muži neobstojí? Ten sexista! No jo, jenže co když to tak je? Co když ženy mávají a pískají muže jenom proto, že to je „moderní, genderově správné“?
Vácha i Koubek by to schytali, i kdyby napsali: Ženy mužský fotbal pískat nemají, protože na to nestačí. Logicky, to není nic proti nim. Tohle se teď ale prostě neříká. Skoro až nesmí. Při vší starosti o to, abychom někomu neublížili, bereme sami sobě to hlavní: vlastní svobodu.
