Poborský je důstojný kandidát. A rána pro nynějšího šéfa FAČR
KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Karel Poborský kopnul do balonu FAČR jako první. Konečně někdo, dá se říct. Vždyť do velké valné hromady – první poberbrovské, tedy zcela zásadní – zbývají necelé tři měsíce. To je skoro už zítra. Je s podivem, že se doposud nikdo z kandidátů nepřihlásil do boje.
U někoho to svědčí o vlastní nejistotě. U jiného snad o nedostatečné podpoře. U dalšího o nechuti sednout na židli, z níž se těžko odchází jako vítěz.
Je to škoda zvlášť v době, kdy si fotbal znovu po čase může připomenout, jak vypadají demokratické volby. Že hlasy nepůjdou do urny kvůli strachu, nýbrž kvůli názoru. Že ať už delegáti podpoří kohokoli, nepřihodí se jim nehoda. Že kandidáti, protože jich bude víc, budou muset vést kampaň a tím pádem víc přemýšlet o programu.
Poborský vybíhá do téhle bitvy s náskokem a může to být jeho výhodou.
Mnohem víc o jeho výsledku však rozhodne, co může nabídnout.
V první řadě velké jméno získané v kopačkách, ale samo nepostačí. Určitě se opře o své dosavadní působení ve fotbale po kariéře. Má pověst člověka, který nebere funkcionařinu jako kafe mezi dvěma golfy, fotbal dělá opravdu jako každodenní zaměstnání. A zajímá ho detail, podstata fungování. Alespoň tak se o něm mluví v souvislosti s jeho současnou pozicí na FAČR, kde působí jako ředitel oddělení elitní mládeže. Lidé v okresech, což jsou fanoušci a letití praktici v jednom, uslyší na to, že podobné spojení v sobě nabízí i Poborský – má jejich respekt z hřiště a také už od pracovního stolu. Taky seděl čtyři roky, půl na půl pod Ivanem Haškem a Miroslav Peltou, z pozice spolumajitele Dynama České Budějovice ve výkonném výboru.
Je to dost na funkci, z které řídí organizaci se stovkami tisíc členů a miliardovým obratem? Nějaké zkušenosti to jsou, ale nikoli zásadní.
Navíc, stejně jako tyto zkušenosti mluví pro něj, odrazí se proti němu. Třeba i silněji. Řečeno v jedné větě: Zadal si s Berbrem. Jak? Seděl s ním na Strahově v jednom baráku, dokonce ve výkonném výboru. V kauze Michala Prokeše se nejdřív postavil na stranu rebelujících (kteří se překrývají se současnou Fevolucí), ale pak svou pozici změnil a na Strahově zůstal.
Že by byl berbrovcem, členem jeho družiny, vycházel mu vstříc – to se říct nedá.
Je to důstojný kandidát. Ne ideální, ale tyto představy nechme snílkům, nefungují totiž.
Co musí Poborský udělat, aby uspěl? To, co ostatní kandidáti. Věřme totiž tomu, že příští volba předsedy nebude nikým nadiktovaná. Takže, mít program, nemusíme mu hned vzletně říkat vize, a přesvědčit o něm. Získat si silné spojence mezi velkými (silné kluby prý v tuto chvíli na své straně nemá) a početné voliče mezi malými. Objezdit okresy a kraje, mluvit v důležitých kancelářích. Sehnat peníze. Obklopit se dobrým týmem lidí.
Víte co, těšme se na ty volby. Karel Poborský nahrával Vladimíru Šmicerovi na EURO 2004 v památném utkání proti Nizozemsku na rozhodující gól, teď se třeba postaví proti sobě. Možná u toho bude také rozený funkcionář Petr Fousek, člověk z jiného kouta fotbalu.
A třeba se pokusí přesvědčit celé hnutí dosavadní předseda Martin Malík, že v dezinfekci nebyla špína a že ho minulost spojená s Romanem Berbrem nezatěžuje. Jenže pro něj, odhaduju, znamenala Poborského kandidatura zádrhel v plánech. Malík si spíš plánoval, že vytáhne slavnou značku KP k sobě do týmu s nabídkou židle místopředsedy, že vytvoří tandem funkcionář (a taky ekonom, marketingový odborník) + respektovaná tvář navenek i uvnitř.
To se mu teď bortí.
A Poborský navíc bude chodit pro hlasy do jeho rajonu i tam, kde by třeba Šmicer s Fouskem neuspěli.
