Pozor, věta z titulku se netýká konečného výsledku volby předsedy na valné hromadě. Skutečného vítěze poznáme opravdu až 3. června a rozhodne o něm 199 delegátů. Přesto Petr Fousek trochu vyhrál a Karel Poborský lehce posmutněl.
Ve fotbalové veřejnosti a především mezi delegáty valné hromady, což je podstatné, si trojice dosavadních uchazečů o místo předsedy rozdělila nálepky následovně:
Petr Fousek a Vladimír Šmicer jsou proreformní kandidáti, zastánci větších změn, kteří se z velké části shodnou v obsahu a rozcházejí se snad jenom v míře oné přeměny.
Karel Poborský je konzervativnější, připravený ponechat leckteré stávající funkcionáře FAČR na svých místech. Pro své odpůrce muž, který se spřáhl s „berbrovci“. Muž, který sdružuje šik těch, kteří odmítají přijmout, dokonce je takový názor dovádí přímo k zuřivosti, že dosud bylo ve fotbale všechno špatně.
Jestli něco štvalo proreformní síly, tak právě to, že tříští síly. Že se dva samci nedokážou dohodnout a jít spolu ve volebním tandemu předseda a místopředseda. To nyní padá. Vladimír Šmicer odstupuje a jeho krok bude jeho příznivci vnímán jako státotvorný. Jako takový, který spojil naříznuté části jedné větve – a to je přece vždycky větší síla.
Však to takto Šmicer také prezentoval. Jasně podpořil Petra Fouska a ostře – na své poměry dobrosrdečného chlapíka velmi ostře – se vymezil vůči svému bývalému spoluhráči a snad stále ještě kamarádovi Karlu Poborskému.
Tohle poslouchat, to musela být pro Petra Fouska čistá radost.
Na druhou stranu se můžeme ptát: Nic z toho, co Vladimír Šmicer udal jako důvody pro své odstoupení, nevěděl ve chvíli oznámení své kandidatury? Věděl. Proto dává smysl se tázat, zda za jeho sbohem není ještě něco jiného.
Třeba to, a neberme to jízlivě, že zjistil, že na to nemá. Ono totiž být předsedou fotbalové asociace, která roztáčí peníze v miliardách, sdružuje tři sta tisíc členů a hlavně je pod obrovským tlakem veřejnosti, to je fakt zápřah. Třeba zkrátka poctivě nahlédl, že do takové role (zatím?) nedorostl.
Můj skromný názor? Vladimíru Šmicerovi se výrazně ulevilo. Zákulisím šly docela dlouho hlasy, že o nejvyšší post ve skutečnosti nestojí, že se k němu tak trochu nechal dotlačit. Jeden velmi dobrý znalec současných fotbalových zákoutí prohlásil: Za Šmicerovou kandidaturou stojí ego lidí za jeho zády.
Pozor, Vladimír Šmicer rozhodně není poražený této volby. Je to muž, který od pádu Romana Berbra na podzim a na jaře odpracoval obří – a upřímně v jeho případě pro leckoho nečekaný – díl práce. Půlročním úsilím smazal pověst člověka, který než dřinu raději tenis, kafe a golf, prostě pohodu rentiéra, a šel okres od okresu vysvětlovat, proč a jak se musí český fotbal změnit. Že tahle šanci vyvolaná Berbrovým pádem se musí využít.
V této roli více než uspěl, volební výsledky Fevoluce v okresech to jasně potvrzují. Za to patří Vladimíru Šmicerovi díky.
Témata:
sport, fotbal, Fotbalová asociace České republiky, Karel Poborský, Roman Berbr, Vladimír Šmicer, Petr Fousek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
