Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Anglie si podruhé zahraje finále velkého turnaje. Zase to bude doma. A zase s pachutí, že bez přispění rozhodčího by to třeba celé dopadlo trochu jinak.
Poprvé Anglie slavila finále – a pak i celkový triumf – na domácím šampionátu v roce 1966. Kdekdo si vybaví nejslavnější (ne)gól v historii fotbalu. To když Geoff Hurst v prodloužení finále proti Německu (4:2) vstřelil vítěznou branku, o níž nikdo doposud neví, navzdory všem analýzám využívajícím moderní techniku, zda balon po odrazu od břevna dopadl za brankovou čáru, nebo před ni.
Málokdo asi ví, že nejenom v kriminalistice, nýbrž ve i fotbale existuje pojem Loupež století, ve španělském originále El robo del siglo. Vymysleli ji Argentinci v reakci na čtvrtfinálovou křivdu ze stejného turnaje, tedy z mistrovství světa 1966. Německý sudí Rudolf Kreitlein vyloučil argentinského kapitána Antonia Rattína po druhé žluté za neslušné řeči. Rattín dokonce odmítl dobrovolně opustit hřiště, musel z něj být vyveden.
Je tedy pravda, že o dvacet let později to Diego Maradona v Mexiku za celou zemi Anglii božsky vrátil…
Proč to píšu, je asi jasné. Anglie postoupila do finále letošního EURO díky penaltě, po které se do finále EURO postupovat nemá. Jasně, oblíbené klišé zní, že se má pískat stejně v první i poslední minutě, za stavu nerozhodnutého i vyřešeného, v zápase do počtu i ve finále. Jenže to je jenom poučka, protože jinak to říct nejde. Skutečnost vypadá jinak. V tomto případě, tady za nerozhodnutého stavu v prodloužení semifinále velkého turnaje, se píská, prosím v nadsázce, bodnutí nožem.
A když bychom se bavili bez nadsázky, tak prostě takový faul, na němž se shodne jedenáct z deseti libovolně vybraných lidí Evropy.
To se ve 102. minutě utkání Anglie–Dánsko prostě nestalo. Raheem Sterling se sice dostal do kontaktu s Joakimem Maehlem a Mathiasem Jensenem, ale ani v jednom případě nešlo o střet, který by musel vést k pádu. Což je, mimochodem, jedno z oficiálních kritérií, jímž se mají rozhodčí řídit.
Kdybychom to, v další nadsázce, chtěli převést do reálného života, tak třeba takto: Upadl by Sterling po podobném kontaktu, kdyby ho honil tygr? Určitě ne. Myslím, že by si toho doteku ani nevšiml.
Nizozemský rozhodčí Danny Makkelie si ho však všiml a odpískal. Mimochodem, kdo by chtěl v jeho výkonu vidět v průběhu celého utkání lehčí tlak pro domácí, našel by ho. Proto je na místě tradiční otázka – kdyby situace proběhla v obrácených barvách, pískalo by se? Videorozhodčí verdikt hlavního sudího nezpochybnil, což je správně, protože se nejednalo o zjevnou chybu.
Teď ještě lehčí odbočka. V době Sterlingova průniku se na hřišti nacházely dva míče, v jednom okamžiku dokonce hodně blízko vedle sebe.
Měl Makkelie zápas přerušit? V ideálním světě ano, ale už dřív. Ve chvíli, kdy Sterling kolem nadbytečného balonu pádil do šestnáctky, už by to bylo krajně necitlivé, míč navíc akci bezprostředně nebránil. K přerušení byla vhodná chvíle tehdy, když Angličané kombinovali daleko od branky. Jenže hlavní i asistent sledovali hru a je pochopitelné, že si vetřelce na ploše nevšimli.
Dánsko ovšem kvůli penaltě cítí křivdu a těžko se mu divit. „Neměla to být penalta, a to mě štve. Jedna věc je prohrát, to se stane, ale prohrát takovým způsobem je frustrující,“ zlobil se dánský trenér Kasper Hjulmand. Jeho pocit sdílí i podstatná část světa.
„Tohle nikdy nemůže být penalta. Podle mě v žádném případě,“ myslí si José Mourinho.
„To nebyla penalta. Rozhodčí musí mít absolutní jistotu, aby nařídil pokutový kop. Tady to v rozhodně jasné nebylo,“ souhlasí Arséne Wenger. Shodnul se s Mourinhem, to už něco znamená…
A nesouhlasu by se ve světě dalo najít víc. Tedy vyjma jednoho místa, kterému se říká Anglie. Opravte mě, jestli jsem se přehlídl, ale Gary Lineker, tahle mašina na tweety a bojovník proti nespravedlnostem světa, nevěnoval sporné penaltě ani neurčitý člen, což je spíš většinový postoj fanoušků za Kanálem.
Přitom, vzpomenete si? Po pokutovém kopu nařízeném za krvavý loket Dejana Lovrena v obličeji Patrika Schicka psal: „To nikdy nebyla penalta!“
Nebo po červené udělené švédskému obránci Marcusi Danielsonovi za šlapák proti kolenu ukrajinského útočníka Arťoma Besedina se rovněž čílil. „Tohle není červená karta. Krásně odehrál balon!“
Prostě jindy výřečný, nyní tichý.
Čest výjimkám. Michael Owen, jiná legenda, říká. „Nejsem si penaltou tedy jist, ale co, koho to teď zajímá.“ Alan Shearer mluví dokonce ostřeji. „Kdyby takovou pískli proti Anglii, byl bych hodně naštvaný.“
Pro pořádek – Anglie svého soupeře v semifinále předčila a postup si zasloužila. Jen by pro celý turnaj bylo lepší, kdyby se Albion k případnému triumfu dostal hrdou cestou.
Témata:
fotbal, penalta, Dánsko, sport, Euro 2021, sestrihstudioeuro, Anglie, finále, Německo, Raheem Sterling, Diego Maradona, José Mourinho, Gary Lineker, Geoff Hurst, tygr, Sport na Heureka.cz
Související články
