S hledáním reprezentačního trenéra to před koncem roku nedopadlo, snad se zadaří v lednu. Jako vždy v podobných případech se ozývají hlasy – od fanoušků i lidí z fotbalu – že do věci vstoupila politika, a to je špatně, protože politika je přece svinstvo a tak dále. Jsou to naivní představy o světě bez mráčků, který ovšem neexistuje, protože existovat nemůže.
Politika rozhoduje vždy a všude tam, kde se volí. Fotbal, přesněji fotbalová asociace, je zapsaným spolkem s nějakými třemi sty tisíci členy. Ti na základě malých valných hromad vysílají na velkou valnou hromadu kolem dvou set delegátů, kteří zvolí výkonný výbor. Fotbalovou vládu. Proto, aby je těch dvanáct (většinou) mužů zastupovalo.
Čekat, že se dvanáct lidí s různými povahami a především různými zájmy na něčem lehce dohodne, je idealismus neslučitelný s reálným životem.
Námitka! Vždyť v tomto případě přece jde o reprezentačního trenéra, v podstatě věc obecného blaha. Tady „by měli zapomenout na spory a vybrat toho nejlepšího“, přece! Je to právě naopak. Tím spíš, že jde o tak vysoce důležitou a sledovanou věc, bude cesta za dohodou hrbolatější.
Jednak neshoda začne už na tom, kdo je ten nejlepší. Možná by se tentokrát shodli, že Jindřich Trpišovský, ale právě není k mání. A na zbytku už soulad nenajdete. Leda Guardiola zadarmo.
V časech silných lídrů, třeba Vlastimila Košťála, Miroslava Pelty nebo Romana Berbra, se reprezentační trenér vybíral většinou tak, že tito pánové si někoho vyhlédli a pak ho protlačili výkonným výborem. Ani nemuseli být předsedové, jen si vyjednali takový mandát. Určitě s nimi různí členové vedení nesouhlasili, ale politicky se jim nevyplatilo jít s nimi do střetu.
Jestli si vzpomenete, potkávalo se to s velkou nelibostí. Hlavně z důvodu, a po právu, že tihle alfa samci víceméně pomíjeli diskusi s fotbalovými experty.
Ta nyní proběhla. Můžeme se bavit o tom, do jaké hloubky, ale faktem zůstává, že výrazné slovo dostala sedmičlenná sportovní rada Vladimíra Šmicera a členem hlavní skupiny byl sportovní ředitel Erich Brabec.
Někdo namítne cosi o nevyhovujícím složení sportovní rady nebo nezkušenosti ředitele, ale zase – zvolil si je výkonný výbor, který vzešel z vůle fotbalové základny.
To je demokracie, to je politika a bohudík za ni. Možná by někdo chtěl, aby zrovna teď a zrovna v tomhle případě měl hlavní slovo někdo jiný. Nějaký mudrc nade všemi. Možná by to někdy přineslo lepší výsledek, jenže někdy taky pořádný průšvih, proto vznikly volby jako ten nejlepší vynález na řízení veřejných statků.
Tihle profesionální nespokojenci jsou smýšlením týmiž lidmi, kteří chodí demonstrovat na náměstí proti výsledkům parlamentních voleb, když nedopadnou, jak by podle nich měly. Demokracie ano, ale jen dokud to vychází, jak chci já.
Takže se postup při výběru trenéra nelíbil za časů alfa samců, nelíbí se ani teď, protože je tak nějak zmatlaný. Co tedy s tím? Potíž je v tom, že je zapotřebí obojího. Silného lídra se silným mandátem, který na základě odborné diskuse s experty prosadí ve výkonném výboru svou vůli.
Takový lídr tu teď chybí. Na papíře je, jinak nikoli. Svou vůli ve výkonném výboru neprosadil, politicky si cestu neprošlapal, nepřesvědčil oponenty. Dokonce někteří byli ochotní volit na just proti jeho přání. Tak trochu dvanáct rozhněvaných mužů.
Proto zatím není trenér a nejenom proto se přemýšlí, jestli se červnová valná hromada nepromění ve volební.
Témata:
blog, komentář, sport, ondřej škvor, FAČR, Petr Fousek, fotbal, Jindřich Trpišovský, Roman Berbr, Miroslav Pelta, Vladimír Šmicer, politika, Erich Brabec, trenér, Vlastimil Košťál, Sport na Heureka.cz
Související články
