Zákulisní derby ve volbách FAČR: Jasná výhra Slavie, Sparta vyklidila cestu
KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠKVORA | Drtivé, přesvědčivé a určitě opojné vítězství. David Trunda – a dá se říct, že především jeho lidé – zcela ovládli fotbalovou valnou hromadu. Mezi vítěze patří Slavia. Mezi poražené určitě Sparta. Proč? Příčin je víc. Volební den jsme kompletně sledovali ONLINE ZDE>>>
Začněme takovou historkou. Vzpomínáte, že Adolf Šádek zvažoval kandidaturu na místopředsedu za Čechy? Tak si představte, že jedním z důvodů bylo, aby se na tuto pozici nedostal Tomáš Pešír. Ti dva věru neměli dobrý vztah.
Ale život někudy běžel a ti dva se potkali a dohodli na vzájemné podpoře, protože pochopili, že jde o oboustranně výhodnou záležitost. „Vše zapomenuto,“ mělo zaznít.
Co to má za souvislost? Jde o to, že kandidáti sice navenek operují vizemi a programy, ale víc než o ně jde o zákulisní tahy a dohody vedoucí k zajištění moci. To umí Šádek výborně a ve spolupráci s Jaroslavem Tvrdíkem ještě lépe.
Jde jim to tím snáz, když jim soupeř tak trochu vyklidí cestu, ale o tom později.
Právě spojení těchto dvou táborů bylo klíčové. David Trunda v jednom šiku s Tvrdíkem a Šádkem propojili své síly s Tomášem Pešírem, které v touze stát se místopředsedou už dávno objížděl celé Čechy, jejich delegáty, a jednal, přesvědčoval, sliboval.
Tento sjednocený tábor představoval velkou moc, kterou pomáhali tlačit staří známí a provaření zákulisní hráči. U Trundy skalní Šádkův kamarád Martin Chřestýš Svoboda, u Pešíra eticky potrestaný Jan Hořejší. Muži pověsti ne(ch)valné, ale přesvědčovací schopnosti valné.
U Rudolfa Blažka se pohyboval také jeden silný hráč s vlivem na delegáty. Miroslav Pelta. Jenže ačkoli Blažkovi přízeň (od)souzeného šíbra byla dávána k tíži a připomínaly se například odposlechy, v nichž se mluvilo o dotaci pro Motorlet, jablonecký čáp fakticky do voleb příliš nezasahoval. Nejspíš to měl i v plánu, ale semlela ho vlastní korupční kauza, jejíž finále se časově krylo s valnou hromadou.
Tady se vracíme k soupeři, který vyklidil cestu. Je jím jednoznačně Sparta. V Londýně na schůzce s Danielem Křetínským vyhlásila v únoru těžkou ofenzivu, z níž byl Tvrdík podle mnohých svědectví hodně přešlý, ale spíš zůstalo u slov.
Možná i proto, že víc řešila problémy na hřišti.
Ale spíš z toho důvodu, že podcenila důležitost zákulisní vyjednávání. Stejně jako před čtyřmi lety u Karla Poborského. Což udiví tím víc, že věděla, jak do toho druhá strana šlape. V politice, nejenom té fotbalové, se často objevuje, že si někdo něco „odpracoval“. Nikoli v tomto případě ve smyslu napravení nějakých dávných hříchů, jako spíš že nebyl líný a pro svůj cíl se nebál obléknout montérky.
Přesně na tuto metodu, tedy vytrvalou práci, vsadili čerství vítězové. Tvrdík a Šádek si vzali volby víc za své než úhlavní rival. Obětovali jim víc. Jezdili za lidmi.
A nebáli se obchodovat s hlasy. Já mám balík, ty taky, pojď se dohodnout. K takové dohodě mělo dojít v předvečer valné hromady s Pavlem Nezvalem, vlivným funkcionářem na Moravě. Ten měl slíbit podporu pro Trundu výměnou za místopředsednické hlasy pro Zdeňka Grygeru – jen aby nevyhrál Nezvalův neoblíbenec Jiří Šidliák.
V téhle bitvě nemohl Petr Fousek, který sázel na kontinuitu a mezinárodní přesah, uspět.
Lehce jsme přeskočili epizodu, kdy dvojice T+Š musela opustit představu, že jejich mužem v čele asociace bude ligový šéf Tomáš Bárta. Tu připomínáme jenom proto, že není vyloučené, že nebýt jeho zpátečky, říkali bychom mu nyní Pane předsedo. Se vším respektem ke schopnostem Davida Trundy je totiž legitimní otázkou, do jaké míry rozhodovala síla kandidáta a do jaké míry síla jeho okolí.
Klíčové bude, do jaké míry David Trunda bude autentický předseda, do jaké míry bude podléhat těm, kteří mu tolik pomohli k triumfu. Zvítězil naprosto přesvědčivě, přesto část fotbalu má velký strach, zda se s lidmi za jeho zády nevracejí náznaky temnějších časů.
Ukáže se to. Možná už při skládání komise rozhodčích, i když zatím má pokračovat ve stávajícím složení.
