KOMENTÁŘ PATRIKA CZEPIECE | Když před deseti lety přišel na svět projekt hokejové Ligy mistrů, žádal čas. Bylo to logické. Významnou evropskou soutěž těžko budovat na zelené louce a ze dne na den. Jenže CHL už není batole, dávno má stát na nohou, v lepším případě sprintovat po strmé křivce popularity. Ten pocit nicméně nevyvolává. Každým dalším přešlapem si projekt podrývá důvěru, za čtyři roky může být v existenčním ohrožení. Jenže scházel by vůbec na hokejové mapě?
Nejdřív k tomu, kdo celou legraci vlastní. Z 63 % jsou to samotné kluby, mezi nimi taky Liberec, Vítkovice, Pardubice a Sparta. Čtvrtinu akcií drží domácí soutěže z Česka, Finska, Švédska, Německa, Švýcarska či Rakouska. Zbylých 12 % pak patří mezinárodní federaci IIHF.
Všechny subjekty stojí o to, aby CHL prospívala, ostatně jako každý jiný akcionář v jakémkoliv oboru. Z tohoto pohledu je pro obě strany klíčový rok 2028. Právě tehdy vyprší vzájemný kontrakt, uzavřený před pěti lety.
Jestli se dočká prodloužení, není jisté. Nedivil bych se, kdyby ne.
Zástupcům Ligy mistrů nemůžete upřít snahu. Jakmile zjistili, že úspěch nespadne z nebe, nebáli se dramaticky překopat herní schéma, vytvořili hromadnou tabulku, čímž zvýšili dramatičnost, přepsali dokonce pravidla, aby diváci viděli víc branek. A stejně se vás drží dojem, že už samotní účastníci berou soutěž s velkou rezervou. Méně než před osmi lety, ale berou. Co pak teprve fanoušci.
Hráči to nikdy neřeknou nahlas a veřejně, v zákulisí ovšem projekt přinejmenším neopěvují. Zajímaví soupeři, to ano. Ale hodí se vám spíš v září, než začne ostrá sezona doma. Pak? Nějak dopadneme. Vypadnutí z CHL nevnímáte jako katastrofu nebo důvod ke kritice. Skončili jsme, čas soustředit se na skutečný vrchol.
Jsem přesvědčený, že Lize mistrů neprospívá ani její název. Jasně, hned vás trkne srovnání s fotbalem, které sice nikdy nebude fér, ale stěží se mu vyhnout, když se oba projekty jmenují stejně. Čekáte balíky napěchované penězi, hvězdné války na hřišti, které přináší rivalitu a vášeň. Jenže to musíte o dům dál, tam, kde roste travnatý pažit a zní Händelova ikonická hymna. Hokejová verze, to je jen hodně chudý příbuzný.
Když se fotbalisté Sparty dozvěděli, že v prosinci vyzvou Atlético Madrid a v lednu Inter Milán, jistě je pohltilo nadšení, zároveň respekt ze silných značek. Do Česka taky může přiletět Frölunda, Ženeva nebo Skellefteå, totální hokejové bašty, a přece zájem nebude ani čtvrtinový. Lidé by museli mít přehled ve finském, švýcarském i švédském rybníčku, což většinově není reálné.
Strůjci CHL měli jistě ambiciózní nápad. Nasypali do něj peníze, čas, energii. A taky tunu očekávání, která bohužel často končí v koši. Buď budou kluby Ligu mistrů dál tiše tolerovat v aktuální verzi bez fanfár a pozlátek, anebo zkrátka zanikne. Trpce, aniž by se kdo zvedl ze židle.
Témata:
komentář, Liga mistrů, sport, Champions Hockey League, hokej, Patrik Czepiec, 2024/25, Česko, Švédsko, soutěž, Mezinárodní federace ledního hokeje, Německo, Švýcarsko, Finsko, projekt, lední hokej
Související články
