Kladno opět kleslo. Za vzpomínky na zašlou slávu nic nedostane
Takže upřímnou soustrast. Když si v prosinci v Kladně před zápasem s Jihlavou přijímali 27 osobností do klubové Síně slávy, nikdo nemohl tušit, že čtvrtfinálová porážka právě s týmem z Vysočiny zpečetí nejhorší výsledek kladenského hokeje od 50. let. Tehdy se mu po pádu z nejvyšší soutěže taky nepodařilo rychle vrátit mezi elitu ani o comeback bezprostředně bojovat, jak se to stalo o zhruba čtyři desetiletí let později.
Kladno kleslo opět hloub. Vzdáleně, ale opět o něco víc to připomíná osud tamního fotbalového týmu. Ten ještě před pěti lety hrál ligu. Od té doby se „prokopal“ až do divize.
Kdyby huť Poldi dneska dál vzkvétala jako Třinecké železárny, mohli jsme rozebírat jiné téma. Počátek poklesu kladenského hokeje se shoduje i s rozpadem největší fabriky a mecenáše v kraji. Ale problém nespočívá v tom, že by se nedostávalo peněz a hráči strádali. Rozpočet prvoligového týmu zůstal na úrovni, jako když Rytíři ještě válčili mezi domácí špičkou. Jinde hráli hokejisté za čtvrtinu toho, co kladenské hvězdy, nebo i za míň. Jiní dostali novou šanci. Jenže místo, aby se předvedli, tak spíš ukázali, že to už nezvládnou.
Jiří Čelanský s týmem loni sestoupil. Důvěru měl i nadále, spolupráce zejména s jádrem zkušených hráčů prý ovšem klapala asi tak, jako si benzin rozumí s dieselovým motorem. Když se mužstvo potácelo ve středu prvoligové tabulky, mohla se situace řešit třeba změnou trenéra. Anebo provětráním hráčské kabiny. Jenže nebyl nikdo, kdo by měl pravomoc rozhodovat.
Majitel Jaromír Jágr se klubu nemohl věnovat dvacet hodin denně jako třeba Martin Straka v Plzni. Zůstával dál se svými vlastními starostmi daleko v zámoří. Ale kvůli všemu se muselo napřed volat do New Jersey, nebo teď už na Floridu, a počkat na odpověď. Takhle z „Marsu“ se klub řídit nedá. Otázkou je, zda by fungoval líp, kdyby byl Jágr nablízku. Přece jen není bafuňářský typ. Zajisté by pro klub obstaral ještě víc peněz. Každopádně Plzni se v Kladně přiblížili pouze diletantskou chybou za neoprávněný start hráče, kterou zavinili Jágrovi podřízení.
Na druhou stranu byl ze zástupu slavných odchovanců zatím jediný, kdo do mateřského klubu v posledních letech investoval. Jiní si nevydělali dost, nechtěli s tím nic mít nebo nehodlají házet peníze do díry černé jako kladenské doly. A tak nadávají. Na Jágra, hráče, na poměry, na všechno.
Podobně rozjitřená situace svého času zmítala hokejem v Brně. Dokud nepřišel Libor Zábranský a nepostavil ho do latě. Litvínov se silným Unipetrolem v zádech ukazuje, že mezi špičku dokáže v dnešní době proklouznout i malý klub, který sází na odchovance, stejně jako Kladno.
To však žije dlouho jen z podstaty. Za vzpomínky na zašlou slávu nic nedostane.
