Až do nástupu Tomáše Hertla zůstával Martin Havlát dlouho posledním českým hráčem, který se v NHL prosadil z české extraligy. Skvělý bruslař a střelec. Taky košíkář, který i díky jisté míře hokejové oprsklosti rychle vyletěl mezi špičku. Kdyby tehdy hrála mezi elitou Kometa, nestalo by se to v Třinci, ale nejspíš v Brně, kde začínal a s nímž je srostlý jeho otec, dlouholetý trenér.
Havlát byl z těch, kteří přes skvělé předpoklady nenaplnili svůj potenciál. Největší překážkou bylo křehké zdraví. Od jisté doby víc než góly a body počítal lékařské procedury a vynechané zápasy. Ani jednu ze čtrnácti sezon v NHL nesehrál kompletní. Dokonce i v té nejlepší 2008/09 vysadil jeden zápas.
V reprezentaci toho taky moc nestihl, jeho vystoupení připomínala přespolní běh. Do kopce a z kopce. Nepůsobil jako rozený lídr, nečišela z něj zabejčilost Tomáše Plekance . Jeho výkon se často odvíjel podle toho, jak se dařilo celému týmu. A taky v závislosti na možnostech vlastního těla. Měl úrazy a zranění všeho druhu, pravidelně zápasil s angínou. Jeho chorobopis připomínal nákupní seznam před prodlouženým víkendem. Co ještě nemáme?
Čekalo se, že po Jágrech a Reichlech jednou bude lídrem reprezentace. Tuhle představu však nenaplnil a mužstvo táhli pořád ti samí. I když se výborně předvedl na olympiádě v Salt Lake City a při Světovém poháru 2004 prožil vůbec nejlepší turnaj. V trojzápřahu s Patrikem Eliášem a Davidem Výborným byl nejproduktivnějším českým hráčem, jeho výkon vygradoval ve fantastickém semifinále v Torontu, kdy se otřásaly základy kanadské hrdosti a pýchy. Za rok, po výlukové sezoně, však trenér Vladimír Růžička místo něj vzal na (zlatý) šampionát Martina Ručinského, který čtyři měsíce nehrál.
Těžko předjímat, zda by se Havlát ve Vídni dovedl odvděčit klíčovými góly jako Ručinský . Každopádně se do reprezentace vrátil až po pěti letech. Tehdy už zápolil se zdravím, ale taky prožil výtečné roky v Chicagu a Minnesotě. Na olympiádě ve Vancouveru však vypadal odevzdaně, jako by se utápěl sám v sobě.
Ještě jednou se Havlát vynořil nad hladinu. Jako nejproduktivnější Čech v NHL na mistrovství světa 2011 nesměl chybět. Tehdejší trenér Alois Hadamczik ho navíc hýčkal jak syna od časů, kdy ho měl v Třinci. Havlát byl šampionátem posedlý. S Eliášem a Milanem Michálkem vytvořili další útok snů. Spasil český tým dvěma góly Lotyšům, jeho rozlet uťalo další zranění ve čtvrtfinále.
V Chicagu kdysi vytvořili fanoušci koláž, kde vypadal jak Ježíš Kristus. Vylepili ji všude. Na sloupy, autobusy, vytiskli ji na trička. Jeden z fandů na Havlátovu počest sepsal něco jako Otčenáš. Češi šílenství okolo Havláta těžko chápou. Jediné seniorské zlato získal jako zázračný teenager a člen čtvrtého útoku. V reprezentaci se většinou nepředvedl tak jako v nejlepších časech v NHL. Taky proto, že mu nebylo přáno. Dokonce ani to, aby skončil kariéru tam, kde ji rozjížděl.
Témata:
zranění, blog, konec, polemika, Pavel Bárta, sport, hokej, Martin Havlát, Sport na Heureka.cz
