Hokejová Sparta? Chová se jako politik, který chtěl bourat mosty
Věci konané mnohdy s dobrým a ušlechtilým úmyslem, často napáchají víc škody než užitku. A tak počínání předáků pražské Sparty začíná připomínat přínos nedostudovaného filozofa, pražského radního a dnes poslance Petra Dolínka. Proslul tím, že coby městský zastupitel místo nákladných oprav dlouho zanedbávaných mostů v matičce stověžaté navrhoval jejich zbourání. Na magistrátu dostal přezdívku Demolínek.
Cílená kritika sportovního manažera a bývalého útočníka Michala Broše měla za úkol naštvat, probudit a vyburcovat hráče. To první se povedlo, další jen částečně. Bylo by zajímavé vrátit se v čase a sledovat, jak by se zachoval on, případně majitel klubu Petr Bříza za svých hráčských časů, kdyby takto bez vyzvání, veřejně a nemilosrdně šili jejich nadřízení do nich. Pro noviny to byla výživná potrava, čtenáři a soupeři si taky pošmákli. Ale z pohledu sparťanské kabiny to zašlo přes čáru. Petru Vránovi přetekla trpělivost, sbalil se a zmizel do Třince.
Tím se dostávám k dalšímu, skrytému účelu celé akce. Ať už s tímhle nápadem přišel sportovní manažer sám, nebo ho k tomu někdo ponoukal, zjevně měla soustředěná palba vést k tomu, aby se hráči odkopali a odhalili svůj postoj a ochotu dřít za Spartu, chytili se za nos. Výsledkem bylo, že klub přišel o kapitána, což se posléze začalo vydávat za skvělý handl za nemravně přeplaceného Robertse Burkartse.
Smysl výměny po Lotyšově nulové premiéře proti Liberci jaksi uniká. Snad ji chápou znalci, kteří to spunktovali.
