Zacha jako odmítavý hypochondr. Další omluvenkou uškodil hlavně sobě
BLOG PAVLA BÁRTY | Tak ani letos ne. Tým Bostonu po rekordní základní části senzačně vypadl v prvním kole play off NHL, útočník Pavel Zacha však odvolal, co předtím přislíbil nebo aspoň naznačoval. Odmítl pozvánku na mistrovství světa, bohužel ne poprvé. Loni to bylo prý kvůli končícímu kontraktu, letos z osobních důvodů. Jakých? „To je otázka na něj,“ pravil generální manažer Martin Havlát.
Zachova neúčast mrzí. Tím víc, že z početné české ekipy v Bruins nejedou David Pastrňák a David Krejčí, s nimiž v této sezoně zaválel v bostonské Czech Line. Jeho kumpáni dřív neodmítali, tentokrát jim však vedle zklamání z rychlého konce zámořské sezony brání zranění a třeba i další, čistě soukromé záležitosti. Na tom ale už tolik nezáleží. Proč změnil názor Pavel Zacha, nikdo neví.
Každý má právo se rozhodnout a nikdo se na něj nemůže zlobit. Není ani povinen veřejně vysvětlovat své důvody, které si ani sdělovat nepřeje a jsou jeho privátní věc.
U Zachy je však problém, že se svým způsobem odstřihl od českých médií, komunikuje jen výjimečně, takže neřekne nic. Navíc když ještě v únoru GM Havlát referoval o výhledu k mistrovství světa a ochotě českých hvězd NHL, tvrdil, že nikdo z oslovených neodmítl a z osobního setkání se Zachou získal pocit, že tentokrát by jel rád.
Uběhlo čtvrt roku, Boston je z kola venku a všechno dopadlo jinak. Zlanařit Zachu se opět nepodařilo. Nevyšlo to Petru Nedvědovi, který s ním byl předběžně dohodnutý před rokem, při vyjednávání neuspěl ani jeho nástupce Havlát.
Zacha by mužstvu pomohl i bez českých parťáků z Bruins, v posledních sezonách začal naplňovat předpoklady, jaké se do něj vkládaly. V Bostonu snad dokonce překonal očekávání. Ukázal, jak skvělý umí být hráč.
Jeho reprezentačním highlightem tak stále zůstává půlnoční gól z mistrovství dvacítek 2015 v Torontu, kdy na Silvestra gólem vstřeleným v čase české půlnoci pomohl k vítězství nad Rusy, a největším úspěchem stříbro z osmnáctek o rok dřív.
Asi bychom ho vnímali jinak, kdyby byl ochoten aspoň občas reprezentovat i v době své zralosti. Nebo dal najevo stejnou vstřícnost a chuť jako jindy Pastrňák a další jeho vrstevníci a spolubojovníci už od juniorských reprezentací.
Patří mezi ně taky Jakub Vrána, který nakonec po dohodě s trenérem Karim Jalonenem nepojede, nebo další srdcaři. Dominik Kubalík, jenž si vybral náhradní volno loni, ale jinak neodmítl nikdy.
Filip Chytil, jehož mohla zastavit jen negativní zdravotní prohlídka. Nebo dokonce Zachův velký kamarád a další bostonský spoluhráč Jakub Zbořil, který se v nároďáku připojil, přestože dopředu nemá nic jistého a třeba se spokojí jen s tím, že si zahraje za národní tým v rodném Brně.
Pavel Zacha by v sestavě pozici jistou měl. Jenže znovu odmítl. Stejně jako v minulosti. Nepřijel ještě nikdy, ani jednou neukázal, že by byl srdcař jako ostatní. Stal se omluvenkovým recidivistou, zhostil se role odmítavého hypochondra, byť o jeho důvodech se můžeme jen domnívat. Zná je jen on sám. Je to jen další zklamání. Petr Nedvěd už před rokem řekl, že ostuda. Hlavně ale uškodil Pavel Zacha sám sobě.
