Češi znovu šlápli na pedál. Takovýhle mazec hvězdní Švédi nečekali
Češi se po čtrnácti letech džunglí play off prosekali do finále mistrovství světa. Paráda! Navíc jakým způsobem! Sedmi góly Švédy na mistrovství světa ještě nevypráskali, podobnou richtu dostal celek Tre kronor naposledy před dvaceti lety doma ve čtvrtfinále Světového poháru.
Všichni cifršpioni si můžou svoje čísla zase vydeletovat nebo rovnou strčit za klobouk. Snad ve všech ohledech byl před semifinále favoritem nadupaný celek Tre kronor. Češi se rozhodli, že to bude jinak.
Švédové šest let nezískali medaili. Po sérii kolapsů postavili hvězdný výběr. Ostravskou skupinou projeli jako Volvo mraveništěm. Ani jednou nedostali gól v první třetině, ani jednou v zápase neprohrávali. Jenže žádný tým nepřeroste sám sebe.
Už ve čtvrtfinále s Finskem měli starosti a v semifinále s českým týmem zažívali poprvé to, co je ve skupině nepotrefilo ani náhodou. Najednou byli k nepoznání. Koukali po sobě, nechápali, co se kolem nich děje, znervózněli, působili podrážděně. Žloutenka zmaru a frustrace dostala i hráče světového formátu jako Hedman nebo Erik Karlsson. Takový mazec sebejistí Skandinávci rozhodně nečekali.
Český tým žene a nabíjí skvělé publikum a taky srdce, odhodlání, nezlomnost a vůle. Tým, který po oznámení nominace mnozí předem odepisovali, urazil velký kus cesty. Povedly se skoro všechny posily, až na Hertla a Hronka mohly přijet vlastně všechny. I s jejich pomocí v sobě tým v sobě probudil sílu, v českém podání dlouho nevídanou.
Mužstvo táhne jako tým, věří, že nic není ztraceno, umí se postavit každému a taky ho porazit. Otočilo utkání s Norskem, Dánskem. Dotáhlo dvougólovou ztrátu s Kanadou, byť nevyhrálo. Ale i to tenhle comeback ho posílil. I to byl důvod, proč se tým dokázal vrátit i v semifinále. Neupadl, protože předtím už párkrát klopýtal.
Poměrně hladce šli dvakrát do vedení Švédové. Jenže Češi zase šlápli na pedál a předvedli fantastický obrat. Nesrazil je ani barvoslepý pohled rozhodčích. Tre kronor zlomili třígólovým trhákem během necelých tří minut druhé třetiny, šli si tvrdě za svým. Prokletí k domácím dosud nepříznivé O2 areny je odčarováno. Můžeme se těšit na finále.
Rulíkovo mužstvo najednou připomíná týmy nejslavnější éry, kdy na šampionáty jezdili ze zámoří hráči i lehce naštvaní na poměry v NHL. Jako Martin Nečas, který si ze Švédů udělal slaměné panáky a k vítězství přispěl čtyřmi body. Že ani v den svých 28. narozenin nebodoval David Pastrňák? No a co. Postup do finále je to nejcennější, co mohli všichni nadělit jemu i sobě.
Co před turnajem vypadalo jako blouznění z hladu, je najednou na dosah. Špitat se o tom začalo už po postupu přes Američany a byla by nádhera zařvat si od plic po finále. Ale ticho. Ještě není konec.
