Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ PAVLA BÁRTY | Jsou to dny zavřených dveří. Po porážce se mužstvo schová v kabině a dlouho nikdo nevychází. V Plzni ale mohli hráči zase jednou vylézt na vzduch a oslavit s fanoušky plnotučnou výhru. Teprve třetí v sezoně. Tým, který v přípravě prohrál jeden zápas, od startu sezony prožívá spíš muka. Není to jen jeho případ.
Trenér se většinou poroučí první. Josef Jandač už jen se svou historií a zkušenostmi má silnější pozici než jeho předchůdci. Martin Straka si navíc moc přál ho v Plzni mít. Byl ochotný na něj počkat, když kouč nemohl nastoupit hned. Taky si možná myslel, že dál od střídačky bude mít větší klid. Mýlil se, nicméně v trenérovi to není.
Jandač měl odvahu, že do toho šel. Ale do Plzně má nejblíž, řešil i jiné vážné věci. Měl slovo ke skladbě mužstva, něco zdědil. Úplně nedostal, co by si představoval. Jako když varoval, že cizinci, kteří si vedli špičkově ve slovenské extralize, v české soutěži tak skvostní nebyli.
U sousedů nejproduktivnější hráč Archambeault v Plzni už není. Mezi beky na Slovensku nejlepší Merežko nesbírá body jako na Spiši a vzadu dělá chyby. Z posil se povedl Lotyš Rubins, jenže měsíc chyběl. Brankář Nick Malík pochytá hodně, mužstvo před ním však skoro žádné góly nedává. Takový Lalancette je dříč, ale žádný čarostřelec.
Čtěte zdarma až do konce
Exkluzivní pokračování článku čeká pouze na registrované čtenáře.
- Registrace je snadná, rychlá a zcela zdarma!
- Přístup k exkluzivnímu obsahu - známkování hráčů, diskuze, ankety a další.
Účet už mám
Přihlásit e-mailem
Témata:
extraliga, Plzeň, blog, komentář, Pavel Bárta, sport, hokej, Tipsport extraliga, Josef Jandač
Související články
