BLOG k devatenáctce: Hřebík není škodná
PAVEL HARTMAN - Nemůžeme hrát aktivně. Nemůžeme napadat vysoko. Nemůžeme se rovnat vyspělé Evropě. Nemáme na to hráče. Nemáme na to peníze.
Proboha, snad už se těmito alibistickými řečmi, zakrývajícími jen vlastní neschopnost těch, kteří jimi český fotbal v čele s reprezentačním koučem A-týmu Michalem Bílkem a nemálo prvoligovými kouči zásobují, nenechá nikdo krmit!
Snad všichni vidí na příkladu české reprezentační devatenáctky, že i s českými hráči a v českém prostředí lze hrát progresivní útočný fotbal. Potíž je v tom, že jen málokdo tomu rozumí a umí to i naučit. Trenér Jaroslav Hřebík je výjimkou.
Opakovaně potvrzuje, že se nejen řídí moderními fotbalovými trendy, ale dokonce se snaží i sám předběhnout dobu. A hlavně - umí právě tuhle modernu s organizovaným presinkem a přímočarými kombinacemi naučit. Tak se stalo ve Spartě, která pod jeho vedením sklidila obdiv v Lize mistrů, teď se tak děje u juniorů. Finále, pro mnohé nečekané, je pouze logickým vyústěním této systematické práce.
Jenže místo aby se český fotbal pídil po tom, jak to ten Hřebík dělá a snažil se analyzovat jeho práci, aby zastavil výkonnostní pád, považuje v něm stále hodně lidí Hřebíka spíš za škodnou, která ničí zaběhlé zvyky a pořádky.
Kéž by vystoupení české devatenáctky korunované zaslouženou, a nikoli náhodnou, účastí ve finále, s touhle zvráceností, jež posílá český fotbal ke dnu, konečně zatočilo. A na dobro!
