Sparta nehrála na Baníku krásně. Naopak byla opět nepřipravená
Na Bazalech to byl krásný zápas. Z diváckého hlediska určitě. Dva góly, další šance na obou stranách, na českou ligu slušné tempo. Z hlediska Baníku to byl také krásný zápas. Mladé mužstvo se nejen rvalo jako o život, ale hrálo i dravý dynamický fotbal, který gólem proměnil v bod nabuzený buldok Milan Baroš.
Ale ze strany Sparty to nebyl krásný zápas. Naopak, její hráči předvedli méně práce, zapálení do boje i kvality než domácí fotbalisté s několikanásobně nižšími platy.
A sparťanská hra? Ta nesplňovala parametry, které jsou nutné k úspěšnému tažení za mistrovským titulem, respektive za Ligou mistrů. Stačil první pohled na hřiště a hned každý mohl všimnout první nedostatek: velká hloubka. Zatímco přední evropské týmy jsou schopné stlačit hru tak, aby mezi útokem a obranou bylo 20 metrů, sparťané takhle zkrátit hřiště nedokázali. A nejen v Ostravě.
Proč? Protože to podceňují a nejsou zvyklí hrát ve sprintu. Kdo chce hrát v Evropě prim, musí sprintem napadat a musí ve sprintu i vytlačovat obranu. Nemůže se po hřišti posunovat stylem lážo, plážo. Ale bleskově. A všichni hráči do jednoho!
Jenže sparťané tenhle princip dosud nevzali plně na vědomí. Myslí si, že když místo tří rychlých kroků udělají dva pomalé, tak se dá ještě uspět. Přitom se už tolikrát spálili (Bern, Mälmö, Plzeň...).
Jenže nenáročné prostředí jim to dovolí, a proto se nelepší. Záložník Bořek Dočkal to ilustruje. Loni na podzim jsem v rubrice Rentgen upozorňoval, že se po ztrátě míče pozdě vrací zpátky a že často jen v defenzivě stínuje (VÍCE ZDE>>>).
Kontrola téže činnosti po půl roce? Podívejte se sami, jak Dočkal nechává Kukece volně převzít balon a pak odcentrovat do vápna na Baroše, který hlavou vyrovnal na 1:1. Místo co by k němu přistoupil na těsno a dostal ho pod tlak. Ovšem on to prostě udělal tak, jak je zvyklý – bránil jen na oko, aby to opticky vypadalo, že se na to nevykašlal. Proč by to neudělal, když mu to pořád prochází.
Podobně se však chovají další sparťané. Zase si pusťte situaci před Barošovým vyrovnáním a sledujte, jak stoper Brabec pouze dozadu vyklusává. Na mistrovství Evropy devatenáctek v roce 2011 by ho něco takového vůbec nenapadlo, protože měl drilem vypěstovaný návyk, že návrat do pozice musí být sprintem.
Takže – Brabec má potenciál výkonnostně růst, ale, bohužel, se zhoršil. Nebo Vácha? Kolikrát už byl zralý na červenou kartu, ale v dalším zápase je na ni zralý zase.
Přitom každé oslabení může být pro Spartu v honbě za titulem osudové. Jen jemu to asi nikdo neřekne. Shrnu to: Sparta v klíčových parametrech na Bazalech selhala, ovšem co je ještě podstatnější – táhne se to už dlouho a není vidět progres.
Jak je to možné? A co s tím? Na to si musí ve sparťanské centrále co nejrychleji odpovědět. Jinak bude nejen v ohrožení druhé místo, a tím i kvalifikace Ligy mistrů, v reálném ohrožení, ale celá výchova talentů ve Spartě. Den po nemoderním vystoupení áčka na Bazalech zdolali mladí sparťané do šestnácti let (ano, ti, kteří nedávno v Anglii porazili Liverpool a svedli vyrovnaný souboj s Manchesterem United posíleným o několik starších kluků) Salcburk 1:0 fotbalem, který ctil veškeré moderní principy.
Věčná škoda, kdyby byl správný vývoj těchhle nadějí po dosažení seniorského A – týmu zabržděn, či dokonce hozen zpátky.
