Blogy

PAVEL JANEGA - Ani si nepřipadám jako v Liverpoolu. Ať se na mě fanoušci FC nezlobí, ale tohle město by se rovnou mohlo přejmenovat na Everton. Příznivci modrých barev jsou všude. Na ulicích i v obchodech. Kam se podíváte, tam se chlubí klubovými symboly. Ty červené – vyznávající tradice FC – prostě nevidíte. Dokonce ani poblíž Anfieldu.

O Manchesteru se říkávalo, že lidé bydlící v tomto městě fandí City a United zase zbytek světa. Nemůžu říct, jestli to takhle funguje i v Liverpoolu. Moje návštěva tohoto města je jen krátká. Ale příznivci FC na mě ten dobrý fanouškovský dojem zatím nedělají. I když se to pravděpodobně večer změní…

Na cestě k Anfieldu nenarážím na jediného fanouška Liverpoolu FC, kterého bych odhalil pomocí nějakého symbolu. Naopak čepice, trička a mikiny Evertonu vidím na každém kroku. Na dospělých i dětech. Modrá je všude, byť se blížíme ke stadionu, který k smrti nenávidí.

Ani mezi cihlovými vilkami a ostatními budovami nevidíme znak FC. Na jednom balkóně vlaje obrovská vlajka Evertonu. Na druhém čerstvě vypraný dres „toffees“. Červené barvy prostě nikde.

To si pak vyprávějte taxikáři, že Liverpoolu nefandíte, když chcete zavést na Anfield. „Proč jedete na tak zku*vené místo?“ ptá se.

Po chvilce váhání se dává s kolegou novinářem do řeči. Zjistíme, že pan taxikář je odmalička velkým fandou Evertonu – jak jinak. „Já už se jako modrej narodil,“ říká. „Takže, když jedeme na Anfield, počítejte s přirážkou,“ směje se.

S nechutí nám zastavuje před tiskovým střediskem, kde čekáme další hodinu na příjezd sparťanského mluvčího. Ten nás pak zavede po schodech do tiskového střediska plného různých pohárů.

„Tady je domov Liverpoolu,“ říká česká překladatelka bydlící v Manchesteru. A dodává, že se budeme muset na zápas pořádně obléknout. „Bude kosa,“ klepe se. A to je přitom v Liverpoolu krásných dvanáct stupňů.

Když vyprávím, že ve středu v pět ráno jsem odlétal z Prahy za mínus čtrnácti, tuhne ji úsměv. „Tady už je jaro,“ povídám jí. A na jaře přece všechno kvete.

Rozkvete večer i Sparta?