PAVEL JANEGA | V ligovém šlágru Sparta neporazila jen Liberec. Vítěze měl i takticko-strategický souboj mezi trenéry. Ti sparťanští v čele s GSM Hřebíkem přelstili Jaroslava Šilhavého. Takticky byl pražský celek připraven mnohem lépe. Nebál se ani změn v sestavě, šikovné tahy nakonec Spartě cestu za třemi body usnadnily.
Tah první? Brabec za Brabce. Staršího zkušenějšího Ericha ještě před týdnem očekával v sestavě málokdo. Teď se v ní na nějaký čas zase usadí. Na hřišti Liberce podal přesně takový výkon, jaký od něj letenští trenéři požadovali. Spartě hodně pomohl, protože na rozdíl od svých spoluhráčů-stoperů má jednu velkou výhodu. Mluví. Neustále řídí a diriguje obranu. Hecuje ostatní hráče. Je pozitivním lídrem defenzivní řady.
Kolikrát podpořil i Přikryla, který nastoupil na neobvyklém místě pravého obránce. A to je tah druhý. V prvním poločase dost kazil. Nebyl ve své kůži. Ale po přestávce šel jeho výkon mírně nahoru. A kdo ví, třeba půjde v příštích zápasech ještě výš a na pravém beku už zůstane. Třeba jako Rajtoral v Plzni, taky původně ofenzivní záložník.
Třetím tahem bylo po stažení Přikryla do obrany logicky obsazení postu pravého záložníka. Šanci dostal znovu Libor Sionko, podle Haška hlavně díky svému přístupu na trénincích. A nezklamal, odehrál slušný zápas. Odpracoval ho jako za mlada. Byl u dvou branek.
Tah čtvrtý: presink. Byl výraznější než v minulých zápasech. Sparta spustila přesně to, co se po nástupu Hřebíka čekalo. Kolikrát napadala liberecké stopery až u jejich vápna. Ale aby presink fungoval, musel přijít i tah pátý. Matějovský se při presování vytáhl až na pozici útočníka a doslova jezdil po zadku. Svým napadáním obráncům Liberce znepříjemnil život a výrazně usnadnil hrotovému útočníkovi Kweukemu, jenž na tento styl bránění není zvyklý, nebo ho prostě neumí. Matějovský byl v tomto ohledu mnohem platnější než kdy jindy.
Vlastně jen jednou Sparta od presinku upustila – a hned se strachovala o vedení. Před koncem prvního poločasu se až nezdravě stáhla před vápno a bránila v hlubokém bloku. Gól nedostala, ale rychle pochopila, že takhle nejde odehrát celou druhou půli.
Sparťané si po zápase pochvalovali i to, jak uhlídali Jiřího Štajnera. Ten si zkrátka, lidově řečeno, ani nečuchl. Podle Haška šlo o jeden z nejdůležitějších úkolů, který letenská defenziva zvládla.
Liberečtí fotbalisté po zápase namítli, že Sparta přijela na sever bránit a hlavně neprohrát. Tudíž nemusela tak vehementně otevírat zadní dveře jako jindy. A když vstřelila první gól, tak tuplem ne. Přesto by Liberec – jako adept na titul – měl správný klíč k letenské obraně najít. To nedokázal. Kromě jedné branky po zmatcích ve sparťanském vápně neměl jinou opravdu gólovou příležitost.
Sparta na soupeře vyzrála takticky i nasazením. To bylo v jejím podání až obdivuhodné. Člověk by si řekl: proč to takhle nejde pořád?
Související články
