Španělsko bez forvarda? 0 útočníků neznamená 0 šancí
'Proč hrajeme na jednoho útočníka? Proč nehrajeme na dva útočníky? Anebo rovnou se třemi?' Podobné podivování fanoušků nad taktikou Michala Bílka není zrovna na místě. O vytvoření šance nerozhodují ani posty, ani počet útočníků na hřišti. Podívejte se na Španěly.
Trenér Španělů Vicente del Bosque ve včerejším utkání s Itálií překvapil sestavou, v níž se neobjevil jediný klasický útočník. Obhájci evropského primátu nastoupili se šesti záložníky a Ceskem Fabregasem jako falešným „hroťákem“. Pokud bychom byli detailní, španělská formace by se dala přeložit jako 4-6-0. Vůbec to ale neznamenalo, že by se nedokázali dostat do zakončení. Naopak.
Je otázkou, jak by se sebevědomý snajpr zachoval v různých momentech. Třeba by jinak vyřešil situaci, v níž se ocitl Fabregas. Místo pokusu o zakončení hledal přihrávkou spoluhráče stojícího mimo šestnáctku Italů. Ale samotná koncovka je jiná kapitola.
Abyste šanci měli, musíte si jí nejprve vytvořit. V moderním fotbale není důležité, kolik útočníků na hřišti máte. Jestli dva, jednoho, nebo žádného. Mnohem důležitější je, kolik hráčů se zapojí do útočné fáze.
Jistě, na papíře Baroš vypadá v útoku osamoceně. Mnohem důležitější ale je, aby tomu tak nebylo na hřišti. Pokud o „zapojení do útočené fáze“ jen mluvíte, a pak hrotového útočníka na ploše odříznete od zbytku mužstva, začne to v uších fanoušků znít jako klišé. Ale není. Ani prvotřídní fotbalisté nestřílejí góly, pokud nejsou v útoku co nejrychleji doplňovaní.
Vezměte si za příklad, kolik týmů na jednoho klasického útočníka hraje: Real Madrid, Bayern Mnichov, v Česku Viktoria Plzeň. Myslíte si, že by Benzema nebo Gomez stříleli góly bez podpory Ronalda, Di Márii, Robbena či Ribéryho? Ani náhodou.
Ale i tito borci nesmějí zapomínat na defenzivu. Stejně jako do ofenzivy by se měl aktivně zapojovat co největší počet hráčů, v obranné fázi tomu nesmí být jinak. Neexistuje, aby se fotbalisté vydali dopředu s pokřikem „hrrr na ně!“ a zpátky se vraceli výklusem nebo vůbec, jak předvedli někteří Češi v duelu s Ruskem (např. Plašil před druhým gólem).
