Výhra v Baku? Zasloužená, nesmí ale přehlušit nedostatky Čechů
Výsledkově ano, herně nikoliv. Výkon české reprezentace v Baku nebyl ani přes příznivé skóre (2:1) přesvědčivý. Soubor Karla Jarolíma podrželi spíš naprosto strašidelní Ázerbájdžánci…
Češi si vypracovali spoustu šancí, přesněji čtrnáct střel na branku. To je oproti třem pokusům domácích obrovský rozdíl. Takže ano, gólů mohlo být daleko víc. Vést po půli 3:0, bude zbytek zápasu vypadat úplně jinak.
Jenže takhle krátkozrace nelze na čtvrteční duel pohlížet, nechce-li se český fotbal měřit s tím ázerbájdžánským nadobro.
Z celkového pohledu to prostě nebyl výkon, který by vzbudil optimismus, že v příští kvalifikaci (nebo Lize národů, jak chcete) bude jistojistě lépe. A to nejen z pohledu mizerné produktivity a zahozených šancí.
Defenzivní činnost? Slabá, slaboučká. Střed zálohy byl neuvěřitelným průchoďákem a vznikaly zde laciné ztráty. Do toho nejistota obránců, kteří podporu zálohy spíš neměli, než měli.
Další věc, domácí byli jednoduše nefotbaloví. Kazili ještě víc než Češi. Měřítko evropského fotbalu u nich snesl jediný hráč – Brazilec Almeida s ázerbájdžánským pasem – jinak nikdo. A přesto se takový mančaft dostane mnohokrát do české šestnáctky, aby nasimuloval penaltu, aby gólman Jiří Pavlenka za stavu 1:2 zlikvidoval stoprocentní tutovku…
Výhra nad Ázerbájdžánem byla bez pochyby zasloužená, ale nesmí Jarolíma a spol. zaslepit tak, že přehluší nedostatky. Kvalitnější sok by neprohrál a český výkon ztrestal.
