Je historickým zvykem, že český pohár zůstává na vedlejší koleji. Týmy mu nedávají takovou důležitost jako ligové soutěži. Když se ale největší týmy ženou za trofejí a do toho potkají odhodlaného – ne odevzdaného – soupeře, najednou i MOL Cup ukáže svoje kouzlo.
Přesně takové drama, jaké viděla teplická Stínadla, český fotbal potřebuje. Včetně týmů, jako jsou Teplice. Na jejich domácí zápasy nechodí moc diváků a je to takový dlouhodobý a smutný zvyk. Ať klub nachystá sebelepší reklamu, ochozy se pravidelně neplní.
Jiné je to ve chvíli, kdy přijede zvučný soupeř. A jak vidno – ještě lepší, když se hraje o postup do semifinále poháru. V úterý na Stínadla dorazilo téměř osm tisíc diváků. A přestože bychom mohli polemizovat o atraktivitě prvního poločasu, asi by se pár kritiků našlo, nakonec se souboj Teplic se Spartou zvrhl v něco šíleného. Neuvěřitelného a báječného zároveň.
Nejprve sledujete, jak postupuje Sparta. Vyrovnáno v 91. minutě.
V prodloužení strhnou postupový výsledek na svou stranu Teplice, vyrovnáno v 121. minutě.
A nakonec rozhodnou penalty.
„Bylo to jako na houpačce,“ popsal trefně teplický brankář Jakub Diviš. „ Se Spartou jsme hráli možná víc než vyrovnaný zápas. Už si říkáte, že to dokopete a zvládnete. A nakonec končíte... Hrozné.“
Přesto tepličtí fanoušci, kteří smutnili z vyřazení, odcházeli s dobrým pocitem. S pocitem, že si něco odnesli.
Zážitek.
A ten je pro český fotbal a náročného fanouška či diváka nesmírně cenný. Protože příště si možná řekne: proč nejít znovu?
Jen víc zážitků.