Brazílie si taky musela zvyknout, že Pelé mrsknul kopačky do kouta, a přežila. Teď tohle čeká na Česko, Jaromír Jágr už nikdy neoblékne reprezentační dres. Měl by si to ještě rozmyslet? Ani nápad, udělal dobře, že na Světový pohár nepojede. Skončit v pravou chvíli je kumšt a on tuhle disciplínu zvládl.
Poslední akcí hokejového génia bylo MS v Praze, Česku před rokem vystřelil postup do semifinále, zaplněná O2 Arena se mu mohla poklonit. Byl to turnaj, kde Jágr dominoval, pořád to byl ten udatný rytíř s číslem 68 na zádech, co umí zázraky. Každou další akcí by riskoval, že by to mohlo být horší a že fanoušci i média začnou rozebírat, jestli stačí vysokému tempu, zda jeho tělo zvládne tolik zápasů za sebou.
Jeho absenci je potřeba brát jako fakt a zkusit se na ni dívat pozitivně. Třeba? Přichází doba, kdy na sebe musí vzít zodpovědnost mladší hráči a s Jágrem v šatně to tak nějak nejde. Mít ho na lavičce vedle sebe, tak podvědomí nepřestává hlásit: Jeho pohled posadí brankáře na zadek, jeho dech foukne puk do brány, když se obránce dotkne jeho vlasů, omdlí. On všechno zařídí...
Teď tohle mizí. Trenéři budou moci celý tým stavět hlavně na rychlosti, bude záležet na jejich systému, ne na jedné individualitě. Jágr je pořád skvělý hráč, jenže ve 44 letech už nemůže být na krátkém turnaji tak dominantní, aby Česku sám zařídil úspěch. A mít ho na soupisce, byť by třeba moc nehrál? Ne, to si on prostě nezaslouží, role medvěda v cirkuse není pro něj. Buď hvězda, nebo nic.
Navíc nic nerozhodí jeho přípravu na další ročník NHL, nemusí bourat zažité věci, co fungují. Na Světovém poháru by se klidně mohl v obřím tempu zatavit, kdo ví, jaká by pak byla jeho pozice na Floridě. Reprezentačních akcí objezdil už dost, teď je čas, aby myslel i na sebe, na svoji kariéru, na svoje milníky.
Související články
