Aby Mountfield porazil Liberec, musel jet na krev. Družina Filipa Pešána hrála parádní hokej, ukázala obrovskou sílu a dal bych krk na to, že chytit kohokoliv jiného než Hradec, dobře asi i Kometu, jde dál. Ale smůla, konec. A vítěz série je silnější o jeden cenný skalp.

Porazit Liberec 4:3 na zápasy totiž může mít pro Mountfield velký smysl. Prošel si kritickou chvílí. Hrál hůř, padl třikrát v řadě, stál na skále, kde hodně fouká. Stačil jeden blbý krok a zahučel do díry zapomnění. Jenže on liberecký vichr nakonec ustál. A navíc se stalo přesně to, co si vedení mužstva malovalo.
Fantasticky hrál Petr Koukal a do všech klíčových momentů se namontovalo obrovité tělo Radka Smoleňáka. Posily tahají, nekoukají zděšeně po druhých. Navíc v nejdůležitějších chvílích se přihasil s top výkonem brankář Patrik Rybár. Opět je to o tom, že Hradec může vyhrát na dva góly.
Takhle vypadá ten play off mód.
Mám rád slavný citát, jak lístky na základní část prodává nabušený útok, ale poháry vám vyhrává defenziva s brankářem. Hradec vás stoprocentně nebaví tolik jako Liberec a ani v semifinále se to nezlepší. Ovšem ukázal se jako parta hodně neústupných válečníků, to je ten stav, kdy nebolí modřiny ani nějaký ten zub venku. Na Tygrech si Hradec ověřil, že umí jít na hranu.



