Každý sportovní klub se pohybuje v křivkách. Co míří nahoru, to taky jednou spadne o něco níž. Tohle je i zákonitost hokejové branže. Extraliga je v Hradci pět let, současný ročník měl být vrcholem staré party. Ambiciózní klub chtěl finále. Neklaplo to, zůstal jeden stupeň pod ním. Z loňského bronzu udělal krok dozadu. Nastal pravý čas, aby se začal dělat hokej ve městě jinak.
Co se vám vybaví, když se řekne hradecký hokej? V první řadě fakt, že každé léto letí těžké miliony do posil, velkých jmen, hvězd, hotových hráčů. Teď přichází doba, aby se začal chovat jinak. Protože jinak bude pojem hradecký hokej dál hodně imaginární.
Klub si zatím nedovedl vychovat svoje hvězdy, chybí mu vlastní pilíře. Zatím platí, že koho si nekoupí, toho nemá. Být pak závislý jen na nákupech? Z dlouhodobého hlediska je to hodně drahé, ekonomicky nevýhodné a taky riskantní. Miliony protečou kabinou, nezůstanou. Zase do ní budete muset nacpat další.
Současná parta, která dvakrát za sebou vybojovala semifinále, už dál nepůjde. Všechno symbolizuje přesun Jaroslav Bednáře do funkcionářské pozice. A neměl by to být poslední konec. Nejstarší tým extraligy si žádá radikální řez. Aby byl zase jednou lepší. Jen třeba ne hned.
Mountfield pořád bude patřit mezi nejbohatší týmy soutěže, stabilní, kde se na výplatu nečeká. Přichází ale otázka, kam prostředky poslat, aby z nich i klub něco měl.
Může zase nakupovat hotové hráče. Klidně osm, na rok či dva. A pak zase, nová velká jména. Třeba si všechno sedne a tým se i díky nějaké shodě okolností vydrápe na vrchol. Třeba taky ne. Rozhodně to bude stát hodně peněz s minimální návratností.
Varianta B zní, že se peníze investují víc do hloubky, Hradec angažuje kvalitní mládežnické trenéry, vychová své trenéry pro áčko a nastaví jasně danou koncepci, jak si vybuduje své jádro. Považuji třeba za velké neštěstí, když s velkou slávou získáte stříbro ve starším dorostu (2015), a pokud se po třech letech podíváte do A týmu, na soupisce najdete jen jediného hráče, Radovana Pavlíka.
Hradec se musí naučit produkovat vlastní hokejisty a hlavně téhle cestě bezmezně věřit. Pamatuji, jak se klub choval, když měl před dvěma roky na soupisce svůj mega talent Filipa Hronka. Jeho hlavní rolí bylo tahání hokejek. V kolonce zápasů má sice hvězdička Detroitu číslo 40, ale průměrně na ledě strávil jen 8 minut na utkání. Že by Mountfield svůj obranný poklad za rok v extralize nějak výrazně posunul, se říct nedá. V takovou chvíli by mu spíš prospělo celoroční vytížení v první lize. Ale takhle se tady tehdy nepřemýšlelo.
Teď musí.
Ideální je stavět nový tým okolo Petra Koukala a Romana Červenky, kterého, jak hradecký boss přiznal, láme Bednář k podepsání smlouvy. Mít na soupisce dvě mega star, které zaručí, že se nebude konat výkonnostní pád, je skvělý základní prvek. A taky strop s nákupy.
Výborně má Mountfield vyřešenou bránu. Hodně se zlepšil Jaroslav Pavelka a jistotou je Patrik Rybár. Tímhle stylem potřebuje klub pracovat dál, chvíli se nedívat na to, co bude další jaro. Než si postavíte nádhernou kapli, potřebujete vybudovat hradby.
Témata:
extraliga, blog, Hradec Králové, sport, mountfield hk, hokej, Pavel Ryšavý, Hokej na Heureka.cz
Související články
