Je to dost podobný pocit tomu, kdy národní tým převzal Vladimír Vůjtek a po něm Josef Jandač. Po letech kdy si velitelský můstek podávali Vladimír Růžička s Aloisem Hadamczikem, začal foukat kolem hokejové reprezentace nový vítr. Ten, který sebou nese změny. A stejné je to i u vlády Miloše Říhy. Nominoval 34 hráčů na přípravný kemp v Přerově. Najednou to není jen pár tréninků a nazdar. Je to víc.
Vnímáte i mezi hráči zvědavost, jaká jeho éra bude. Nepřijímají ji negativně, ani s jásotem, že teď se začnou medaile vozit domů v kufrech. Osobu Miloše Říhy zná úplně každý, který umí podržet křížek na bruslích. Desítky (ne)pravdivých historek, které o něm jdou, taky. Vidíte, že ten hlavní proud je napjatý, jaká etapa bude, což není na škodu.
Proto bude důležité, jak ji odpálí, jaký vzkaz pošle prostřednictvím těch 34 lidí, které si vybral na kemp, dolů, do celého hokejového hnutí.
Pokud v Přerově nic nezaskřípe, hráči na vlastní kůži poznají, že si Říha věří, věří jim a zná způsob, jak rozšlapat klec s ruskými medvědy, zapálit javorové listí, vybílit švédský obchoďák a zničit americkou barbecue, poví si to mezi sebou. Samozřejmě, že stejně silně by fungoval i opačný případ. Znáte to, první dojem dělá zkrátka hodně. A buď věci dost ulehčí, nebo hodně pokazí.
Hlavní tvář Miloše Říhy z klubové éry je taková, že občas máte pocit, jak na lavičce stojí celé peklo. Když cítí křivdu, vybouchne jako natlakovaný papiňák. A hráče v přípravě drtí na totální hranu. Na někoho pouštěl hrůzu, pro někoho byl arogantní, jinému to naopak vyhovovalo.
Reprezentace? Vidíte, jak se snaží působit jinak. Nemyslím si, že by chtěl učit hráče hokej, takhle se neprezentuje. A zapomeňte, že by na reprezentačních srazech drtil do hráčů kondici, tohle už taky není jeho práce. Vybere si takový soubor, kde tyhle věci bude moci vypustit a jen na něj zkusí naroubovat svoji hokejovou vizi.
Ta zní: Věřit si. Věřit svým schopnostem a trenérovi, že něco vymyslí, nemít v gatích, když uvidíte kanadský autobus. Že to zní dost obecně? Samozřejmě, že zní. Na druhou stranu je to základní sportovní princip. Hlava řídí ruce, které buď vystřihnou geniální řešení, nebo v opačném případě netrefí prázdnou bránu. Příkaz, co provést a jak, vychází ze zóny nad rameny, která sedí na krku, nevychází od lokte nebo z palce.
A teď bude na Říhovi a jeho týmu, který se doplní ještě o jednoho asistenta, aby slova o sebedůvěře a víře v český hokej nahustil do hráčů, které si vybere. Mimochodem, dobrým základem je, když říká, že kvalitní hokejisty Česko pořád má, vidí je. Nebo je chce objevit, právě třeba na kempu v Přerově. Neskučí, že hráči nejsou.
Na tohle se pak ve velkých zápasech snáz balí fungující systém a dokonalá příprava na soupeře, než když všude kolem sebe cítíte sebemenší pochybnost a nervozitu. Motivace vždycky byla hlavní Říhovou zbraní, tady má být silný, zbytek potřebuje od svého štábu. Ovšem to není žádná zásadní překážka, naopak. Pokud hlavní trenér umí naslouchat, nebere se to jako jeho slabost, spíš je to devíza.
Důležitým signálem pro mě je, že chce diskutovat s extraligovými trenéry, řešit hráče a neschovávat si nic pro sebe. Tohle třeba rozjel už Josef Jandač a právem ho nebetyčně dráždilo, když si kluboví trenéři jeli jenom svůj píseček, nechtěli analyzovat svoji hru, báli se veřejně přednést pohledy na hokej, i když už pak třeba působili u mládežnických reprezentací. Jsou věci, které Říha bude dělat po svém, je jiný než jeho předchůdce, ale pokud se bude snažit držet tuhle nastavenou linku, bude to jedině dobře. Není to tak, že všechno, co bylo za Jandače je špatně, to ani omylem.
Český hokej potřebuje diskuzi, další rozvoj, odborné semináře, kde se špičky v oboru sejdou a budou řešit, co zlepšit, jak hrát přesilovku nebo jak zakládat útok pod tlakem.
Vladimír Vůjtek začal u reprezentace tak, že si všichni pochvalovali jeho rozvahu, noblesu a nadhled moudrého člověka, který byl na konci trenérské dráhy. Josef Jandač se zase snažil dodat do hokeje větší „vědu“, hráčům rozdával domácí úkoly a chtěl být na všechno připravený.
Jaký bude Miloš Říha? Ten, který vrátí do kabiny sebevědomí? Nebylo by to od věci.
Související články
