Říha není klidný, pořád je to sopka. Umí však být nad věcí | iSport.cz
Pavel Ryšavý
16. prosince 2018 • 20:35

Říha není klidný, pořád je to sopka. Umí však být nad věcí

TOP VIDEA
PRVNÍ DOJMY: Extáze v Edenu. Slávisté i v nejhorší půlhodině v LM tlačili Barcelonu ke zdi PRVNÍ DOJMY: Extáze v Edenu. Slávisté i v nejhorší půlhodině v LM tlačili Barcelonu ke zdi
Souček patří mezi nejlepší v Evropě. Takový hráč se rodí jednou za 10 let, chválí Trpišovský Souček patří mezi nejlepší v Evropě. Takový hráč se rodí jednou za 10 let, chválí Trpišovský
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dva turnaje má Miloš Říha za sebou, a tak se dá už říct, že to s jeho vládou na střídačce bude trochu jiné, než sám na začátku svého angažmá říkal. Není klidný. Je to pořád sopka s emocemi. I když třeba v diskuzi s rozhodčím nemá úplně vždycky pravdu, působí dojmem, že to bylo přesně tak, jak říká on. V jedné věci ale potěšil. Nebrečí, nesvaluje vinu na nikoho jiného. Rychle dovede přepnout do módu, že je nad věcí.



Byl jsem hodně zvědavý, s jakou přijde po sobotní porážce s Ruskem mezi novináře. Ne ani tak kvůli tomu, jakou bude mít náladu, ale co bude říkat, kde uvidí příčinu debaklu 2:7. Během utkání několikrát vylétl po rozhodčích, používal hodně tvrdá slova. Padaly termíny jako „pizděc“ a „durak“. Nelíbila se mu některá vyloučení, nelíbilo se mu posuzování ofsajdových situací. A jeho oficiální výstup? Směrem k rozhodčím nula. Ani slovo. Správně poznamenal, jakou chybu udělal jeho vlastní tým, že chodil na trestnou úplně zbytečně.

Tohle je cesta, kterou Říha může uspět. Během zápasu emoce pustit ven, stát za svým týmem a za svými hráči, samozřejmě to nemůže nikdy přelézt únosnou mez, že hlavním soupeřem bude muž v pruhovaném a ne parta v jiných dresech. Ale máte z něj pocit, že na své hráče dovede být pozitivní, chce v nich probudit draka, víru ve společný projekt. Jakmile ovšem bitva skončí, je potřeba přehodit na jiný mód, vidět chyby i pozitivní věci, které zápas přinesl. Tohle zvládl.

Nastane teď čas přemýšlet, jak národní tým posunout dál. Kde zalepit díry a jak zvýšit údernou sílu. Cesta může vést přes dva špičkové centry, kteří teď v nominaci nebyli. Jan Kovář je hráč nejvyšší evropské úrovně a jenom jeho nasazení zvedne nebezpečí, zatím dost neproduktivní, české přesilovky o desítky procent. Vyrobí šanci, vyhraje buly. S Jiřím Novotným tak může mít Česko dva extrémně silné střední útočníky na vhazování. Druhým je Petr Holík, který opakovaně v extralize předvádí nadstandardní výkony, ovšem k pozvánce do národního týmu to zatím nevedlo.

Když se na něj chvíli zaměříte, vidíte, že se minimálně blíží do formy, kterou měl na jaře 2017, kdy s ním Josef Jandač počítal jako s prvním centrem pro mistrovství světa. Mrňavý kreativec měl rozparádit kanón v rukou Davida Pastrňáka, zářil v přípravě, jenže se zranil. Pak odešel do Ruska, dlouho se drápal zpátky. Ale dokázal to. Už zase patří mezi rozdílové hráče.

Když si k nim připočítáte Milana Gulaše, kterého nalomil hlavně jeho syn, že by tátu chtěl vidět zase v reprezentaci, a Marka Kvapila, jenž by opět mohl vytvořit honě nebezpečnou trojici s Michalem Bulířem a bruslařem Radanem Lencem, ofenzivní síla českého týmu má velký potenciál k růstu. Teď k sobě všechno jen dobře namixovat do únorového koktejlu, který se bude popíjet ve Švédsku.

Smutní čeští reprezentanti po prohře se Švédskem
Smutní čeští reprezentanti po prohře se Švédskem

 
Články odjinud


Články odjinud