Hradec má větší sílu, než se na první dobrou může zdát. Tým je nadupanější než před rokem. Jasně, v Marku Mazancovi nebo Rudolfu Červeném, ve jménech s reprezentační minulostí a nejspíš i budoucností. Ale taky tím, že přišli hráči, kteří budou růst. Na svůj strop se mohou Aleš Jergl a Adam Kubík vydrápat v právě v Hradci. Mountfield bobtná na kvalitě. Co bylo v minulé sezoně rychlé, může být rychlejší. Co bylo pro soupeře nepříjemné, je teď ještě kousavější.
Klidně by to mohl být tým, který si zahraje finále už v téhle sezoně, žádná pětiletka avizovaná v létě 2018... Kdyby? Kdyby měl ještě jednoho silného středního útočníka. Samozřejmě, že jde hrát s pracanty typu Daniela Rákose, Lukáše Cingela, Michala Dragouna a Marise Bičevskise. S nimi tým nepropadne. Všichni jsou extrémně poctiví směrem k vlastní bráně. Každý přesně splní zadání, co trenér namaluje.
Ani jeden z nich ale nedovede vykouzlit zázrak přesilovce. Právě proto jsou tak cenění hráči jako Petr Vrána, Lukáš Pech, Petr Holík nebo Robert Kousal. Udělají věc navíc, rozdíl.
Mountfield má bombarďáky v Červeném, Smoleňákovi, Vincourovi i Jerglovi. Každý z nich může dát klidně přes dvacet gólů. Ovšem potřebují někoho, kdo jim nachystá pozici. S produktivním centrem by se pětiletka Miroslava Schöna, která má mířit k titulu, mohla klidně smrsknout na dva roky.
V tuhle chvíli ale taky hrozí, že tým nemusí dosáhnout svého potenciálu. I když se v současném hokeji role jednotlivých aktérů stírají, každý musí umět bránit, útočit, vystřelit a nejlépe každou činnost zvládat v rychlosti, role centra je pro ofenzivní produkci pořád klíčová. Má větší možnost ovlivnit hru, pohybuje se na volném prostoru, není omezený mantinelem. Kotouč má na holi hodně často. Ti nejlepší právě dovedou zvedat partu kolem sebe na vyšší úroveň. Málokdy to platí opačně. Aby křídlo udělalo svého centra? To se musíte jmenovat Jaromír Jágr a být vám maximálně třicet. Tohle se prostě stává zřídka.
Brzy po startu soutěže se do sestavy vrátí marod Petr Koukal, který se dává dohromady po operaci kolene. V posledním play off ukázal, co pro tým dovede obětovat. Prakticky nemohl kvůli zranění chodit. Stejně zkusil bolest zlomit a nastoupit ve čtvrtfinále proti Kometě. Že to nevyšlo, je druhá věc. Nicméně tenhle přístup svědčí o totálním uchopení termínu profesionál. I když měl s klubem spory ohledně výše svého platného kontraktu, i když se cítil pod psa, stejně se rozhodl, že za Mountfield padne.
Prezident klubu Miroslav Schön na tiskové konferenci dementoval zprávy o jeho možném konci v klubu. Koukal tak definitivně bude válčit za Hradec, tedy až se dá dohromady. Čeká na něj pozice prvního centra, protože v tuhle chvíli tady zkrátka zívá díra. Úplně nejlepším scénářem by ale bylo, kdyby sedmatřicetiletý veterán už mohl jít v hierarchii týmu trochu níž, měl někoho ještě nad sebou. Tím by byl tým silný i do hloubky na pozici středního útočníka, trenér by si navíc mohl vybírat. Jenže to zatím není pro vedení téma.
Pak je pochopitelně taky možnost, že se najde poklad ve vlastní akademii, postupně uhrane někdo mladý a vyletí. Jenže to je víc pohádka než realita. Radovan Pavlík má sice na dresu v 21 letech písmeno „A“ pro zástupce kapitána, věří se mu. Jeho příběh se dá dávat za příklad. Na druhou stranu se nesmí zapomínat, že opravdu velkou roli dostal v klubu až před rokem. Předchozí tři roky jen nakukoval do extraligy a bral štěky. Někdy to není na škodu, jen taková akce může trvat.
Nic proti tomu. Ovšem pokud má být tým opravdu na vrcholu až za 4 roky roky (jeden z vytyčené pětiletky už uplynul), možná už nebude mít Marka Mazance v bráně, těžko za něj bude na přesilovce klepat holí o led Petr Zámorský, Radku Smoleňákovi bude 36 let a Petr Koukal už může mít po kariéře. Tím chci říct, že v tuhle chvíli chybí k tomu, aby z Mountfieldu byl opravdu silný tým, jeden centr, možná dva. Jenže během čtyř let toho k řešení může být daleko víc. Trochu si tak říkáte, jestli by nemělo smysl se na úspěch soustředit i teď. Pěkně i s mladými obránci Gasparem a Šaldou. Proč ne?
Související články
