Žádná rudá, Sparta je často šedivá. Vypne se a pak trpí
Při prohlížení soupisky nenajdete slabé místo. Silná jednička v bráně? Ano, Matěj Machovský tohle má zvládat. Stěhováci před vlastní brankou, kteří odklidí každé smetí? Splněno. Beci se silnou rozehrávkou taky. A útočné formace hodně nabité, asi nejsilnější v extralize. Tohle je Sparta, Sparta na papíře. V realitě je ale v zápasech vždycky na chvíli šedivá. A za to trpí.
V Boleslavi dostal Matěj Machovský laciné góly, v Liberci třeba vyrobil obří hrubku Jan Košťálek. Jenže čekáte, že tenhle tým by měl umět brutální ofenzivní silou drobné nedostatky smazat. A to se zatím neděje. Místo toho se u něj opakovaně začíná dostavovat hluché období, které ho sejme, takže body odtečou na druhou stranu.
Na Spartu pravidelně přichází chvíle, kdy se vytratí ze světla a nesměle se schovává někde ve stínu. V Plzni sepsala hodně bídnou desetiminutovku se čtyřmi puky ve vlastní bráně. V Boleslavi schytala tři góly během sedmi minut, naposledy v Liberci nakoupila stejný počet za osm minut.
Je správně, že z trenéra Josefa Jandače necítíte žádnou paniku, naopak bez emocí a v klidu umí přesně popsat, co jeho tým trápí. Dobře rozebíral, jak se vlastně při velkém množství faulů nejdřív cítíte poškozený, ale pak v klidu zpětně vidíte, že hráč fauloval, třeba neúmyslně, nešťastně, debilně (slova kouče) tam zůstala zaseklá hokejka. Nevymýšlí konstrukce typu, jak týmu ubližují vysoko nastavené cíle, což nedávno pronesl pardubický kouč Milan Razým. Nemá smysl se schovávat, Sparta je favorit ligy a jediný problém má u sebe. Jenže pravidelný blackout nebere Spartě jen body. Pokud se ho nezbaví, začne jí krát i sebedůvěru.
