Řekne se to hrozně jednoduše: tabulky jsou zlo českého hokeje. Zrušte je! Ať se neplatí ani v mládeži, ani v dospělých. Jasně, zní to hezky. Ale co by se dělo potom? Mládežnický hokej by se totálně rozpadl, to je holý fakt. Mnohem rozumnější je, aby se tenhle kostlivec překopal do poměrů a potřeb roku 2021, aby dával smysl, plnil funkci a nebyl spíš pro zlost. V kostce: Z tabulkového odstupného musí plynout užitek, ne problémy a komplikace. Teď má vlastně jen jednu zásadní funkci, brzdí.
Zkusíme dupnout na plyn? Podmínka číslo jedna zní: tah na branku od svazu. Z hokejové centrály slyšíte, že tabulky změnit chce. O. K., tak je potřeba dlouhé týdny vysvětlovat a do zblbnutí klubům tlačit do hlavy, že čas na změnu opravdu nastal. Teď. Podmínka číslo dva zní: kluby musí chtít opustit starý tabulkový smrad. Svazuje je, což každý ví. A taky drží při životě ty neschopné, z čehož plyne strach. Co když nás to položí? Jenže zásadní, nikoliv kosmetická, reforma hráčských tabulek hokej v Česku nakopne.
V první řadě, tabulky český hokej potřebuje. Pokud dáte svoje dítě na angličtinu, tak ta taky nefunguje stylem, že hodina sice stojí 1000 korun, ale vy dáte lektorovi stovku a zbytek, ať si někde najde. Zaplatíte celou sumu. Platit kroužek jménem hokej ze sta procent by pro rodiče byla smrt, tady jsou náklady extrémní. Proto je zásadní přijít s modelem, aby tabulky byly víc fér.
Konkrétní je příklad Zdeňka Sedláka. Ze Zlína odešel v 15 letech, 6 let hraje v cizině, což stálo prostředky jeho rodiče, plus know how pro jeho rozvoj dodal finský klub. Podle výkladu přestupního řádu by za něj klub v Česku ovšem mohl požadovat plnou tabulkovou hodnotu, kdyby se nevracel do Zlína. Odcházel s tím, že měl cenu 150 tisíc korun, teď by v případě zájmu hrát za jiný extraligový klub stál víc než milion.
Tohle je nesmysl na třetí a třikrát podtržený. Díra v systému, která nemá oporu ani v řádech a už vůbec ne v logice. Co je nejhorší? Může zavraždit hráče, zabít jeho rozvoj, klidně ukončit kariéru.
Zkusme si mládežnické tabulky narýsovat trochu jinak. Například? Ideálně se jeví, když vycházíte ze švýcarského modelu, který v minulosti několikrát nadhazoval Petr Bříza. Jde o to, že za přesuny hokejisty do 18 let nikde neplatíte, klub si sáhne na odměnu až ve chvíli, kdy hráč dosáhne profesionálního kontraktu. Pak poměrově dostanou každou sezonu odměnu kluby, které se na vývoji hráče do první profi smlouvy podílely.
Tím pádem každou sezonu oceníte ty, kteří opravdu dovedou vychovat hráče. Ucítíte, že má smysl vychovávat kvalitní hokejisty, kdo to dovede, neprodělá. Přesně podle let, které jste hokejistovi věnovali, dostane vaše kasa odměnu. No a opačně, kdo si nedovede vychovat hráče, prostě za něj zaplatí poplatek.
Samozřejmě takový návrh je potřeba rozpracovat dál, například i tím, že s profesionální smlouvou v klubu, kde hráč vyrostl, vlastně splácí svoje výchovné, tedy za něj hraje extraligu. Takže zápasy za svůj klub by pak umazával i svoji cenu při případném odchodu jinam. S tím pak souvisí i limit, do kterého by se za hokejistu v rámci českých soutěží platilo. Pět odehraných sezon a 250 zápasů? O jednu víc? To už záleží na diskuzi.
Nicméně podobně radikálním krokem zamezíte nespravedlivým gestům, která hrozí v případu Sedlák. Vytvoříte tlak na týmy, ať dávají šance svým hráčům, což lze i podpořit změnou v dotování akademií, kterou svaz zavedl. Hrají vaši hráči v extralize, v reprezentaci, dostali se na draft a pak do NHL? Míří k vám víc peněz. Pardon, drobné, snažte se víc. V neposlední řadě pak odpadnou nesmyslné tabulky, které se zvyšují za hotového hokejistu během kariéry a nemají s výchovným už nic společného.
Český hokej neškrtí tabulkové odstupné, ale ničí ho nastavený systém, který vůbec nereflektuje dobu. Změňte ho!
Témata:
tabulky, komentář, sport, tabulkové odstupné, Pavel Ryšavý, Zlín, Česko, hokej, NHL, Petr Bříza, Zdeněk Sedlák, Hokej na Heureka.cz
Související články
