BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Břeclav je pro osmnáctileté hokejisty víc než „jen“ turnaj. Hlinka Gretzky Cup je první opravdu velkou akcí, kde reprezentační dres může hokejistu tak nějak víc pálit, nebo hřát. Je to velký test schopností, dovedností a psychiky. Celkový výsledek akce se nikomu nebude podtrhávat třikrát v životopise. Nicméně tady se už opravdu otevírá velký hokejový svět.
Českému hokeji tady bývá většinou ještě dobře. Pořád může vzpomínat na rok 2016 kdy turnaj parta kolem Martina Nečase, Jakuba Škarka nebo Filipa Zadiny turnaj vyhrála, zatím to není ještě žádný pravěk. Navíc o rok později se skupina s lídrem Jakubem Laukem a brankářem Lukášem Dostálem procpala až do finále. Ale hlavně? Tady většinou výkonnostní rodzíl mezi velmocemi a Českem ještě tak hlasitě neřve. Rozdíl se spíš objeví až za necelý rok při MS do 18 let. Čekáte na naději, že bude zase o něco lépe a objeví se noví válečníci.
Taky je to i důvod, proč je turnaj tak výjimečný. Najednou se o mladých hokejistech, kteří do teď byli talentovaní borci schovaní za svým košíkem, začíná víc mluvit. Jim pak v hlavách začíná vrtat ještě jeden brouk mimo mediální pozornost a zájem fans. Zírá na vás tribuna s desítkami skautů NHL a některými generální manažery. Co teď s tím? Tohle s vámi může zacloumat, změnit váš hokej, i když můžete stokrát slyšet, že skauti vás budou sledovat celou sezonu. Jenže tady je to poprvé takhle ve velkém. V tom je právě i určitě úskalí velké mládežnické akce.
Ale právě tady vám vyskočí osobnosti, hvězdičky, které se z nějakého zájmu a větší pozornosti jen tak nepoprdí. Pracují na sobě, mají sebevědomí i kvalitu. Ukáže se to. Martin Nečas se tady při triumfu v roce 2016 ukázal jako lídr, možná budoucí Robert Reichel. Filip Zadina se prezentoval jako ultra schopný střelec, Filip Chytil jako někdo, kdo udělá v klidu tři kličky za sebou, Martin Kaut dřel pro ostatní. Táhnout tým jako Nečas uměl o rok později Jakub Lauko. Brankáři Lukáš Dostál (2017) nebo Jakub Škarek (2016) poslali skautům jasný vzkaz, že mohou být silnými jedničkami. Ano, takhle to vypadá, když vám turnaj vyjde. Nakopne vás, rozjede sezonu, vracíte se s úsměvem do klubu. Kariéra se roztáčí a je to fajn!
Jasně, že to tak není vždycky. Když kvalitu nemáte, ukáže se to taky. Poslední turnaj z roku 2019 dal jinou zprávu než velké jízdy s Nečasem nebo Dostálem. Česku nevyšlo prakticky vůbec nic, hrálo ustrašeně, hvězdičky tady nevyskočily. Vlastně ani neblikly. Národní tým už i tady schytal dva výplachy s Finskem (1:5) a Kanadou (1:7). Šílený byl ale hlavně herní projev, Česko se jen bránilo, soupeř válel, takhle to dřív nebývalo. Uf, takže takhle vypadá ta krize? Však taky tehdejší kouč Karel Beran dostal už na místě sodu od Filipa Pešána, že takhle to nepůjde. Ještě v průběhu sezony byl Beran od týmu odvolán, svaz měl strach, aby reprezentace nespadla z elitní skupiny MS. Nakonec se turnaj nekonal, ale od té doby vládne národnímu týmu do 18 let Jakub Petr.
Pomalu si vytvoří tým, kterým začíná sezonu na Hlinka Gretzky Cupu a skončí na MS do 18 let. Přijde zase naděje, že na skladě jsou hvězdičky, na které má smysl se těšit?
Související články
