Asi byste v NHL vybrali pětadvacet atraktivnějších destinací, kam jít hrát, než kývnout Arizoně. Možná i víc. Ale stejně dává krok Dmitrije Jaškina logiku. Nejede si pro dres, kšiltovku, kartičku a udělat selfie před slavnou halou. Chce se prosadit, ukázat, že v nejlepší lize na světě dovede víc než jen roli velkého chlapa na rozšíření soupisky.
Arizona pomalu skládá nový tým, je v další přestavbě. Na rovinu, Stanley Cup tady český útočník asi nevyhraje. Ale odrazit se k dalším sezonám v NHL může, organizace z pouště je dobrou volbou. Roli hraje i smlouva, se třemi miliony dolarů už vás k něčemu čichnout nechají.
Jeden faktor ale hraje proti Jaškinovi. Není hráč, který si vyrobí šanci sám tím, že projede přes tři soupeře a pak opláchne i gólmana. Jeho přednost využijete, pokud sestavíte fungující lajnu, kde on bude dávat góly. To si podtrhněte, ne zavážet puky, ne být hráčem, který se motá blízko vlastních beků. On je beranidlo před branku. V Arizoně mu budou chybět nahrávky geniálního centra Vadima Šipačova z Dynama Moskva.
Podobné vidění žádný střední útočník Coyotes nemá. Jaškin jde do podprůměrného týmu, kde jsou dva starší chlápci (Loui Eriksson + Phil Kessel) s dlouhou historií v NHL a střeleckou minulostí. Jejich kariéra neletí nahoru, oba budou postupně vyklízet pole. Na Jaškinovi je, aby Arizoně ukázal: klid, teď tady máte mě. Aby to zvládl bez top centra. Tím si řekne o další smlouvu, možná ještě lepší. A možná i někde úplně jinde.
Témata:
khl, blog, návrat, poznámka, dynamo moskva, sport, Dmitrij Jaškin, hokej, Pavel Ryšavý, Arizona Coyotes, nhl, hokejové blogy, Hokej na Heureka.cz
Související články
