Poslední ani nezhasne... Problémem není kritika, ale nulová sebereflexe
Patříte mezi skupinu, kterou před týdnem bídný český výsledek na Karjala Cupu šokoval? Nebo vám je to jedno, protože to hlavní se stejně odehrává na olympiádě a na mistrovství světa? Fakt, že se národní tým neuměl nakopnout proti ruské mládeži, však minimálně zarazí každého. Je na tom tedy český hokej tak špatně? Jistě že ano, je to realita, která bolí. Problémy nespasí žádná jedna placka z velké akce, která stále ještě může přijít. Jen každým rokem taková naděje klesá.
Osmnáctka se vrátí z velkého turnaje spráskaná a slyšíte, že se není za co stydět. A novináři že si beztak dopředu chystali články, jak to celé špatně dopadne. Kdo si dovolí kritizovat, je divný.
Dvacítka se vrátí z velkého turnaje spráskaná a hlásí, že se kluci snažili, bojovali. Na co se to, sakra, novináři ptají?! Jak jako výhra nad Ruskem jen díky betonu? To byl přece charakter! Kdo si dovolí kritizovat, je rebel.
Reprezentační áčko se vrátí z velkého turnaje s tradičním koncem ve čtvrtfinále. Dozvíte se, že řeči o tom, jak byl tým silný a měl jet MS vyhrát, všechno rozvrátily už před turnajem. Novináři to podělali. Kdo si dovolí kritizovat, je nepřítel státu.
Asi nemusíte být úplně příbuzným Sherlocka Holmese, abyste našli jistou podobnost.
Měli bychom se modlit za to, že až jednou některému z českých týmů šampionát sedne, vydrápe se přes směsici soudržnosti, velkého boje a štěstí k medaili, úspěch uchopí stylem: Je třeba ještě víc pracovat, dostali jsme fajn povzbuzení. Bát bychom se naopak měli ohňostrojů a silných prohlášení jako: Tak jsme to těm škarohlídům ukázali!
Sebereflexe nula
Český hokej jako výsledný produkt nemá kvalitu. To je už pár let neměnný fakt.
Neměnný v tom smyslu, že se nezlepšuje.
Příčiny? Celou dobu jedna a ta samá, vyřčená už stokrát.
Mohou za to všichni, kteří drželi Tomáše Krále u moci od roku 2008 a podíleli se s ním na vládě. Dá se říct, že od ročníků 1997 jsou hráči dětmi „jeho“ systému.
V něm neexistovaly pojmy jako vyvození odpovědnosti, kvalita, sebereflexe nejvyššího vedení. Vždycky víc frčely obraty jako ty mně, já tobě, ruka ruku myje, jednou kamarád, navždy kamarád. Ale jasně, peníze jsou, máme se dobře, hokej šlape, že?
Vlastně jediná oblast, která se rapidně zlepšila, je marketing. Díky tomu, jak se daří leštit značku národního týmu,
