Kvalita v tahu. Hodit bídu na Jalonena? Rychlé, pohodlné. A chybné
BLOG PAVLA RYŠAVÉHO | Konec na mistrovství světa budí silně negativní emoce. Aby ne, turnaj se Česku nepovedl. Ani trochu. Jakmile vypadli Filip Chytil s Lukášem Sedlákem, nevyšlo už prakticky nic. Takže co s osmým místem a nejhorším výsledkem v dějinách? Jasně, odvolat trenéra. Kari Jalonen si měl počínat lépe, je to celé jeho ostuda. Jenže co když si dáte trochu odstup? Doba se totiž dost změnila. Teď se ukáže, jaký je Alois Hadamzcik prezident svazu.
Pokud byste chtěli rychlé řešení, tak ano. Dá se všechno hodit na Jalonena, je to pohodlné. Každý dělá chyby, ve čtvrtek jste taky asi nějakou v práci udělali. Trenér jich taky pár napáchal, což je normální. Dělají je ale i hráči a rozhodčí. Zásadní je se ptát: Jsou tak velké, abyste kvůli nim trhali smlouvy?
Když se podíváte trochu dál, je jiná situace než v roce 2021, kdy Filip Pešán vezl do Rigy silný tým. Je jiná než v roce 2017, kdy vyrazil na své druhé MS do Paříže David Pastrňák a reprezentaci vedl Josef Jandač. No a rok 2012, kdy se z bronzové medaile radoval Alois Hadamczik, je už úplně jiný vesmír.
Českému hokeji se vypařila kvalita.
Nevěříte? Najít důkaz je celkem rychlé.
Sezona 2022/23: v NHL odehrálo aspoň 30 zápasů 18 Čechů. Minimálně 15 minut v zápase? 10 hráčů.
Sezona 2020/2021: v NHL odehrálo aspoň 30 zápasů 20 Čechů. Minimálně 15 minut v zápase? 16 hráčů.
Sezona 2016/2017: v NHL odehrálo aspoň 30 zápasů 21 Čechů. Minimálně 15 minut v zápase? 14 hráčů.
Sezona 2011/2012: v NHL odehrálo aspoň 30 zápasů 35 Čechů. Minimálně 15 minut v zápase? 29 hráčů.
Před MS se teď upínáte k tomu, aby přijel nejlepší obránce Filip Hronek. Aby měli zrovna volno David Pastrňák, Tomáš Hertl, Filip Chytil, Ondřej Palát, David Krejčí nebo Martin Nečas. Tohle je sedmička, která dělá rozdíl a můžete ji označit jako hvězdy.
Proč jich není víc? Vrací se nám proflákaná éra po Naganu, kdy se přestalo pracovat, zato se víc slavilo a sklízelo. Velkou roli tady sehrála vláda šéfa svazu Tomáše Krále. Hrdě se hlásí k tomu, že pod ním český hokej měl dost peněz. Stejně statečně by měl i nést, že pod ním český hokej mířil do kopru.
Kroutíme hlavou, že chybí mladší hráči a Česko mělo starý tým. Fajn. Prim by měly hrát hráči ve věku 23-26 let? Tedy ročníky 2000-1997. Když se chopil vlády Král a jeho lidé, bylo jim 8-11 let. Vyrůstali v systému, který kdysi mocný hokejový boss řídil. Tady je vidět jak.
Mladší střední generace chybí, není v ní taková konkurence. Prostředí Král rozhodně k práci nepřiměl. Tohle je sklizeň: pokud nedorazí skupinka nejlepších z NHL, Česko v mezinárodní konfrontaci strádá.
Znovu: chyby dělají všichni. Trenéři i prezidenti.
Třeba Hadamczikovi se nepovedl tah, když najednou vede všechno finský stratég. Ukázalo se, že bylo dobře, když měl na minulém MS nad sebou Petra Nedvěda. Když Jalonen přišel před rokem ukazovat po selhání s Rakouskem své superšance, Nedvěd mu vynadal, že šlo o špatný nápad. Bez manažera nad sebou tuhle bláznivou obhajobu vytasil teď na MS znovu po porážce s Lotyšskem.
Udělal chybu, když po jednom přípravném zápase s Rakouskem odstřihl z týmu Stanislava Svozila, kreativního beka, který se mohl nakonec dost hodit. Ale šlo by s ním Česko pro medaili? Spíš ne. Neovlivní, že se zranili Jiříček, Sedlák a Chytil, všechno borci s potenciálem dělat rozdíl.
Zaráží, když sami hráči z NHL tvrdí, že s nimi nikdo z reprezentace nekomunikuje. Přitom reprezentace má manažery teď dva, Martina Havláta s Markem Židlickým a hráčů za mořem není sto. Roli nezvládli, taky chybovali. Měli jste pocit, že Nedvěd se sice jen usmívá, ale když sáhne do kapsy, vytáhne telefon a za oceánem se mu hned někdo ozve.
Z Havláta takový pocit nemáte, bohužel. Že nikoho dalšího Jalonenovi nesehnal, je i jeho chyba. Nenalomil hráče, kteří by měli rozhodování padesát na padesát. A proč Česko nevyužívá hráče z NCAA, když Amerika ano? Nabídli tady Havlát s Židlickým scénář? Jestli ano, slyšel ho?
Z pohledu svazu je taky zásadní si vyhodnotit, jestli Jalonenovi dala plnou podporu jeho brněnská garda. Před rokem se slavně mluvilo o tom, že Martin Erat ladí přesilovky. Fajn, tak buď je teď neladil, nebo někdy zapomněl noty.
Libor Zábranský má svých starostí dost v Brně s klubem i s halou. Jeho asistent Jiří Horáček je u reprezentace proto, že ho zná Zábranský. To není žádná urážka, pouze pojmenování faktu.
Svaz by se měl ptát, jestli k sobě Jalonen nepotřebuje opravdového trenéra. Klidně dva. Třeba spolupráce s Radimem Rulíkem se vyloženě nabízí, jako kouč dvacítky má teď volné ruce, když skončil v Pardubicích. Přizvat do týmu ještě odborníky typu Miloše Holaně nebo Tomáše Martince? Mají jiné názory, ale právě ty vás v práci posouvají. Může svaz tuhle cestu zaplatit? Měl by.
Hodit všechno na Jalonena žádný problém nevyřeší. Chyboval, ale to chybuje i hráč, který se špatně postaví na buly, nebo útočník, který mine bránu. Chyby patří ke každé práci. Klíčový je teď stav českého hokeje a vyhodnocení si, jestli mu finský expert pořád má co dát. A tohle nemůže proběhnout v emocích, že poslechnete volání rozzuřených fanoušků po změně.
Zásadní je se konečně neurážet při kritice. Říct si, že někdo něco udělal špatně, je důležité. Ještě důležitější je taková slova umět přijmout a vynést z nich nějaký závěr. Říká se tomu práce s chybou. Ano, jde o dost bolavý proces.
Rychlé popravy trenérů by teď neměly být v kurzu, to samé návrat státního znaku na dres. Vytáhnout hlavy z cizích zadků (protože tam se pořád ještě v českém hokeji chodí pro práci) a makat spolu. Tak by měl vypadat směr.
Bude zajímavé sledovat, zda Alois Hadamczik dovede jít cestou bez rychlých soudů.
