Přijel do reprezentace a zhasnul. Pořádky se mění, tohle je Matěj Stránský
Prakticky před každou nominací slyšíte to samé: proboha, už zase! Vyděšený výraz patří u velké části fanoušků Matěji Stránskému. Má stigma, že v reprezentaci nedovedl nikdy prodat věci, kterými byl a je platný ve špičkových klubech Česka a Švýcarska. Téma by mělo ale znít jinak. Dokázali ho trenéři využít? Hlavně, brblat nad jeho výkony v téhle sezoně není fér.
Možná se sám naučil hrát lépe na mezinárodních akcích, možná ho teprve Radim Rulík umí správně použít. Možná jde o kombinaci obou scénářů. Faktem ovšem je, že Matěj Stránský je platným členem reprezentační sestavy. Dostal se tam, kde jste si ho přáli mít dávno.
Chlapisko z Davosu je hráč, který za posledních pět sezon nastřílel 129 gólů v extralize a ve Švýcarsku. Na evropské scéně ho berete za monstrum. Ale až do Rulíkova nástupu k národnímu týmu taky platilo, že jeho nejvýraznějším momentem na velké reprezentační akci bylo, když na MS v roce 2022 hodil Lotyše Rubinse na českou střídačku.
Parádní hit! Ale trochu málo na to, že na olympiádě a mistrovství světa odehrál 21 zápasů a neměl nikdy být nějakou výplní, nýbrž důležitým členem týmu.
Nestalo se tak pod Filipem Pešánem, ani pod Karim Jalonenem. Na velkých turnajích nastřílel stejně gólů jako třeba sparťanský defenzivní bek David Němeček na minulém MS. Slovy jeden.
Jenže od nové sezony se něco změnilo. Zásadní věcí je, že se stal opravdu platný pro výkon týmu. Když nevíte, co pozitivního o hráči říct, ale vidíte, že se snaží, tak se uchýlíte k tomu, že bojuje a pracuje dobře v systému.
Teď o něm můžete říct mnohem víc. Je silovým útočníkem, má svoje přednosti a v Rulíkově systému je dává týmu k dispozici od prvního turnaje v listopadu. Dovede být platný u mantinelu, když udrží puk klidně proti dvěma soupeřům. Udělá skvělou clonu a vytvoří přečíslení pro ostatní, nebo soupeře tvrdě dohraje. Ani nemůže mít tak dobrou akceleraci jako Jakub Flek, ale když už se rozjede, mění se na utržený přívěs, který nemá brzdy. Pomůže vás dostat do tlaku, cítí se v reprezentaci dobře.
Výsledek? Ano, přicházejí jeho góly, které mají význam. Národní tým potřeboval zlomit houževnaté Nory, jemu se kotouč před brankou odrazil od nohy, sám říkal, že od stehna, ale jistý si nebyl. Hnusná trefa, ale krásná svoji důležitostí, když znamenala vítězství. Pro Stránského typická věc.
Parádu pak předvedl proti Švýcarům. Tvrdá rána při přesilovce z levé strany poslala zápas do prodloužení. Najednou jste viděli i jeho sílu v nájezdech. Máte zakódované, že Roman Červenka a Ondřej Kaše se prosadí prakticky vždy, ale tentokrát našli mistra v brankáři Genonim. Zato Stránský škubnul rychle zápěstím a trefil se.
Má velkou cenu, že i když se mu v reprezentaci nedařilo ani z malé části tak, jak v klubu, nikdy neodmítl. A šel to zkusit znovu. Hráč vám sice řekne, že nic nečte, noviny, internet, sociální sítě. Ale piště si, že kritika se k němu dostane. I ti, kteří pevně tvrdí, že nic nečtou, uvidí titulek o sobě a pak ho jednou rozkliknou. Evidentně si Matěj Stránský věřil, že toho umí dost a jednou svoji sílu prodá. Ta chvíle přichází teď. Možná i proto, že se nikdo nebude dokola ptát, tak kdy dá konečně gól.
Hraje skvěle a nenápadně se posouvá mezi klíčové muže sestavy.
