Mohl pronést úplně stejná slova a Miroslavu Peltovi bych snad i zatleskal. Stačilo, aby přišel se změnou ve vyšetřování korupce v českém fotbale při nejbližší možné příležitosti po 17. listopadu 2011. To byl den, kdy ho na valné hromadě delegáti zvolili předsedou FAČR. O rok a čtvrt později už tatáž snaha od stejné osoby působí úplně odlišně.
Někdo může brát za pochopitelné, jak se fotbaloví šéfové snaží vyhnout možnosti, že se verdikt disciplinární komise budou lišit od závěru, ke kterému dojdou policejní detektivové a soud. Neprávem potrestaní by pak na fotbalové úrovni mohli vymáhat vysoké finanční odškodnění.
Proč si toho funkcionáři všimli podobného rizika až ve chvíli, kdy se už řadu měsíců táhne žhavá kauza, ve které proti sobě stojí Sparta s Plzní – shodou okolností dva nejmocnější kluby v zemi? Jeden z nich by musel vyjít z aféry s postihem. Buď za korupční jednání v případě Plzně, nebo falešné obvinění v případě Sparty.
Tak výrazného zásahu se Pelta bezpochyby leknul. A teď jen těžko bude vyvracet pochybnosti, že nestandardní krok učinil v něčí prospěch.
Připomíná to situaci, kdy rozhodčí navrhne v 85. minutě utkání, že pískne předčasně konec zápasu a výsledkem bude remíza 0:0, protože jeden z týmů zrovna na hřišti nebezpečně útočí. Řekněte sami - vám by se takový fotbal líbil? Mně tedy ne.
