Petrouš si zaslouží uznání. I když ho třeba Slavia po sezoně pustí
Takový návrat by si Michal Petrouš sám v hlavě nevymyslel. Potlesk, který zazněl po nedělním jednoznačném vítězství nad Jabloncem, byl pro trenéra fotbalistů Slavie splátkou dluhu, který vůči němu v Edenu mají od října 2011.
S trenéry se dá rozloučit určitě důstojnější formou. Petrouš byl před rokem a půl zmateně odvolán přímo před zraky novinářů, když tehdejší ředitel Miroslav Platil přivedl na tiskovou konferenci Františka Straku.
Tehdejší událost zůstává v paměti mnohých jako hodně trpký políček do tváře vůči muži, který musel Slavii protáhnout kritickými dobami, kdy hrozil úplný krach tradičního klubu. A že to byla hodně špatně (a v určitých chvílích vůbec) placená a nevděčná práce.
Nikdo by se nedivil, kdyby Petrouš tehdy prásknul dveřmi a odešel pryč, místo toho ukázal loajalitu, když kývnul na místo trenéra juniorky.
Na konci aktuální sezony, kterou se Slavia převážně jen protrápila, najednou stojí Petrouš na lavičce áčka znovu. Zase v roli záskoku. První z pěti zápasů, která má v krátkém angažmá na starosti, zatím zvládl na jedničku.
Co s ním bude dál? Po sezoně mu končí v klubu smlouva a je klidně možné, že mu vedení její prodloužení nenabídne. Na to má Slavia ostatně plné právo. Mělo by však z její strany vůči Petroušovi jednoznačně zaznít: Děkujeme a omlouváme se za přešlapy vůči vaší osobě! Bylo by to gesto uznání, které by si Petrouš bezesporu zasloužil.
