Co je nejsmutnější na debaklu Slavie? Není to vůbec žádný úlet
Až do pondělního večera jsem viděl fotbalovou Slavii prohrát 0:7 na vlastní oči jen jednou. A už jsem myslel, že jde o tak vzácný úkaz, že se nikdy během mého života znovu nebude opakovat. Zmýlil jsem se.
Jenže zatímco na debakl při jediné účasti v Lize mistrů na půdě Arsenalu se šlo dívat s určitou dávkou shovívavosti (vždyť v domácí odvetě se stejným soupeřem se tehdy zrodila cenná remíza), čerstvý výklep od Teplic znamená úplně jiný kalibr. Důvod k zamyšlení, kam jeden ze dvou nejslavnějších klubů v Česku vlastně spěje.
Nejvyšší ligová porážka v historii Slavie není jen nějaký úlet, který by se zrodil jen tak z čistého nebe. Mnohem víc je známkou toho, že si bude muset klub Bicana, Pláničky a Veselého přiznat, že slavná minulost jakousi setrvačností ještě nezaručuje nikomu zářivou budoucnost.
Snad i klubovému šéfovi Aleši Řebíčkovi už došlo, že jeho optimistické prognózy o návratu Slavie zpátky mezi českou špičku a do evropských pohárů jsou zatím spíš pohádkovým vyprávěním než reálným odrazem skutečnosti.
O bezradnosti slávistické situace vypovídá fakt, že klub nemá v záloze nástroje, jak se ze současné deprese vyhrabat. Výměna trenéra nezabrala v několika předchozích případech (Straka, Rada) a po ruce navíc ani není renomovaná osobnost, která by náročný úkol pod permanentním tlakem mohla zvládnout a Slavii by na angažmá kývla.
Při pohledu na slávistickou soupisku je také jasné, že nelze vytáhnout z klobouku žádné zázračné králíky – tedy přeloženo: okysličit tým perspektivními hráči, kteří čekají na šanci někde mimo hřiště. Člověk skutečně nemá pocit, že by Slavia proti Teplicím neposlala do akce to nejlepší, co má momentálně k dispozici. Takže ani tady není odkud brát.
A dokonce už i jinak oddané fanoušky přestaly bavit smutné děkovačky po porážkách… Tak co teď?
Prvním krokem by mělo být přiznání si pravdy. Klub se sice podařilo zachránit od finančního krachu, ale šance na fotbalový růst od té doby zůstala promrhaná a poslední roky přešlapuje na místě. Chce to zásadní změnu. Když si to Slavia uvědomí, může to znamenat první příslib, že jí zase jednou bude lépe.
