Soccer žije! Američany už je potřeba brát vážně, můžou být senzací
Tým USA pořád nikdo nebere moc vážně. Když řeknete na ulici ve Spojených státech, že jste viděli skvělý fotbalový zápas, naskočí v hlavách většiny lidí představa, že jste si užili Super Bowl. Musíte použít termín soccer, aby pochopili, že mluvíte o velmi zasloužené remíze s Portugalskem či výhře nad Ghanou. Tyto výsledky na mistrovství světa ale znovu ukázaly, že se spící velmoc probouzí a stojí za to jí věnovat pozornost.
Po dlouhá desetiletí to byla jedna z největších nelogičností ve fotbalovém světě. Globálně nejúspěšnější sportovní země na světě platila v celosvětově nejrozšířenějším kolektivním sportu za tým, který je tak trochu kuriozitou z míst, kde lidi nikdy naplno nepochopili fotbalovou krásu.
Od MS 1994, které USA pořádaly, se ale postupně propast začala zmenšovat. Po dvaceti letech se fotbalovým úspěchům amerického týmu na šampionátu v Brazílii věnuje odpovídající prostor na titulních stranách listů jako New York Times nebo USA Today a z kapitána Clinta Dempseyho se stává nová celebrita.
Americký vzestup lze přičíst několika faktorům. Zaprvé má fotbal obrovskou základnu, ze které může těžit. Na školách je vůbec nejrozšířenějším sportem a termín „soccer mom“ (tedy žena, která rozváží velkým vozem děti i z několika rodin na fotbal) už dávno vstoupil do běžného jazyka.
Kromě rozsáhlého podhoubí se podařilo vybudovat renomovanou profesionální soutěž, která neustále expanduje. Major League Soccer navíc funguje v porovnání s mnoha evropskými soutěžemi na mnohem zdravějším základě po vzoru NFL, NBA, či NHL – musí si na sebe vydělat a ne být jen hračkou, která se sesype, až ji přestanou podporovat boháči z Ruska, či arabského světa.
Je také znát, že národní tým udělal další pokrok pod vedením Jürgena Klinsmanna. Bývalý úspěšný hráč a trenér německé reprezentace přinesl know-how z Evropy se svým týmem, ve kterém je zastoupený třeba další bývalý kouč německé reprezentace Berti Vogts nebo někdejší dlouholetý trenér brankářů Evertonu Chris Woods. To všechno posunulo americký tým zase rychleji dopředu.
Letos možná naposledy se dá spoléhat na to, že Američany v podvědomí renomovaní soupeři neberou tak vážně. To se však může natrvalo změnit, až se Klinsmannovo mužstvo stane největší senzací turnaje. Nemá k tomu daleko.
