Hašek je přírodní úkaz, smiřme se s tím

Je pravdou, že Hašek k „dělení národa“ přispěl i sám. Zatímco v roce 1998 by ho olympijským zlatem poblázněný národ viděl nejradši v prezidentském křesle, po nešikovnostech týkajících se série ohlášek konce kariéry či osobních kauz svůj téměř božský nádech ztratil. Pokud se však přidržíme čistě sportovního hlediska, nelze nic jiného než konstatovat, že jako brankář nemá minimálně v českém hokeji konkurenci. A nic na tom nemění to, že 29. ledna oslaví již 46. narozeniny.

Jistě, již samotné úvahy o zařazení šestačtyřicátníka z moskevského Spartaku do národním týmu můžou mnohým připadat jako šílenost. Proč by měl tenhle veterán ještě zaclánět a zabírat místo mladším? Tak se ptají většinou Haškovi odpůrci. A k dobru hned přidají „čerstvou“ vzpomínku na olympiádu v Turíně 2006, kdy tehdy kvůli zranění odehrál jen pár minut úvodního souboje proti Německu. To je sice fakt, ale je nutné i dodat, že jde možná tak o jediný škraloup v reprezentačním životopisu.

Vůbec tím nechci tvrdit, že je Hašek nezranitelný. Nicméně šmahem vyškrtnout Haška jen na základě pochybností ohledně jeho zdraví, mi přijde laciné. Jen se podívejme na letošní sezonu. I když je ve Spartaku péče ve srovnání se zámořským komfortem o poznání na nižší (netvrdím horší) úrovni, s vážnějšími potížemi se nepotýkal. Ten rozdíl totiž mohl Haškovi paradoxně prospět. Asi každý potvrdí, že čím více péče kolem sebe máte, tím méně jste na sebe opatrní. A naopak. Stoprocentní garanci, že Hašek bude fit, sice nikdo nepodepíše. To ale přece platí i v případě o deset let mladšího Tomáše Vokouna.

Před rokem smetlo debaty o Haškově (ne)nominaci akceptovatelné vysvětlení. Tehdejší reprezentační trenér Vladimír Růžička měl k dispozici kvalitní náhradu. A navíc Hašek v době, kdy se olympijská nominace dolaďovala, nebyl úplně ve své obvyklé formě. Před světovým šampionátem se zase k argumentům, a znovu nutno dodat pochopitelným, přidalo, že sice výraznou měrou pomohl Pardubicím k titulu, ale...

Ale česká extraliga přece jen nedosahuje světových parametrů. Přednost tak dostala zámořská jistota, Tomáš Vokoun s Ondřejem Pavelcem a místečko se udělalo i domácí mladé krvi Jakubovi Štěpánkovi.

Situace před letošním šampionátem na Slovensku se zdá být stejná. Vždyť by přece mohla být k dispozici osvědčená a zlatá trojka z Německa. Jenomže tím ta podobnost i končí. Hašek se totiž přesunul do KHL, tedy do soutěže, která je všeobecně považována za druhou nejkvalitnější na světě po NHL. A nejen to, střet s tvrdou konkurencí ruské ligy zvládá Dominátor skvěle.

Pamatuju si, jak během angažmá v Detroitu se neustále Haškovi předhazovalo, že sice sbírá vítězství a nuly, v tak špičkové klubu jakou jsou Red Wings by to však svedl každý. Tehdy se s tím dalo i souhlasit, na sklonku kariéry v NHL Dominátor skutečně napočítal dost zápasů, v nichž se spíš nudil.

Takový luxus si v ruské lize dovolit nemůže. Hašek se upsal Spartaku Moskva, což je ve srovnání s bohatou ruskou smetánkou v čele s Ufou nebo Petrohradem vlastně provinční klub. O žádné nudě tedy nemůže být ani řeč. Naopak, pravidelně se v brance potí stejně jako v dobách své největší slávy v dresu podceňovaného Buffala. A jsme zpátky u nominace na MS. Loni extraligový titul ještě nezabral, KHL by ale měla být silnějším doporučením. A pokud to tedy přijmeme jako relevantní hledisko, musíme bez ohledu na věk brát Haška jako kandidáta smrtelně vážně.

Díky práci v KHL si navíc dokonale nabifloval evropské hvězdy, které se v ruské lize sešly a na kterých bude stavět většina národního výběrů. A to je v jeho případě také velmi důležité. Dominátorova výjimečnost totiž nesouvisí jen s mimořádnými fyziologickými předpoklady. S nadsázkou by se totiž dalo tvrdit, že povýšil brankářské řemeslo na vědu. Kdo ho zná, tak ví, jak si potrpí na to, aby měl všechny hráče soupeře přečtené. Aby věděl, co na ledě dělají, jak řeší herní situace. Hokejovou Evropu bude mít z Ruska zmapovanou a zámořský zbytek? Ten si hravě doplní. Na Slovensko by tak odcestoval dokonale připravený.

A nebál bych se ani faktoru motivace. Hašek ani v pokročilém věku nepolevuje, stále zůstává velmi ambiciózním člověkem. Nesmíme hlavně zapomenout na to, že mu ve sbírce chybí poslední trofej – zlato z mistrovství světa a vstup do prestižního Triple Gold Clubu. Místenku mezi elitní společností totiž získávají jen vítězové Stanley Cupu, olympiády a mistrovství světa. Některé kritiky může tahle Haškova poslední pohnutka dráždit, v jeho letech by se přece měl už krotit. Ale proč, když ho hokej baví a špičce hravě stačí?

Bez kvalitního gólmana může každé mužstvo na úspěchy a tituly zapomenout, na čem se snad shodnou všichni. A právě Hašek mezi ty výjimečné stále patří. Připouštím, že trenér Hadamczik může před mistrovstvím světa klidně oznámit: Dominiku díky, vsadím na jiné. Při jeho rozhodování by ale neměl hrát hlavní roli o poznání zažloutlejší rodný list. Hašek je totiž přírodní úkaz, který nám bude za pár let chybět.