Klauniádu trenéři kritizují, sami ji však svými kroky podporují
Na tuhle sezonu se vážně nezapomene. A to nejen díky kulatému dvacátému jubileu samostatné české extraligy, či borcům ze zámoří, které do českých arén přivála výluka v NHL. K výjimečnosti totiž přispěla i nevídaná smršť trenérských přesunů. Aby se během základní části hned jedenáctkrát vypisovala plnohodnotná výpověď pro velitele střídačky, to soutěž nepamatuje!
Trenérské změny k hokeji (a nejen k němu) neodmyslitelně patří. Pokud se týmu nedaří podle představ šéfů klubů, kteří navíc čelí tlaku fanoušků i sponzorů, logicky se zvolí to nejsnazší řešení. A tím je odvolání kouče. Je to účelnější (i když ne vždy účinnější) léčba, než kdybyste z kádru odřezávali (ne)pohodlné hráče, za které byste pak museli navíc složitě hledat náhradu.
Jenomže všechno má své meze. To, co se v této sezoně rozjelo, nelze nazvat jinak, než bláznivé.
Šéfové klubů a jejich manažeři spustili hru, nad níž už lehce ztrácejí kontrolu. Jistě, hrozba široké baráže je pro mnohé velkým strašákem. Mnohdy zbrklá reakce ale paniku spíš spouští, než by atmosféru v kabině uklidnila. Vůbec se tedy nedivím nářkům z trenérského tábora, že si někdy připadají jako loutky. Ostatně takhle trefně to popsal Pavel Hynek po svém listopadovém vyhazovu z Pardubic. „Začínám mít pocit, že se trenéři dostávají do pozic cirkusových klaunů a loutek, sloužících ke chvilkovému pobavení vedení a hráčů,“ řekl tehdy doslova.
Je ale potřeba dodat i to B: k té klauniádě, zejména v posledních měsících, dost výrazně přispívají sami. Stačí se jen podívat, jak se na šachovnici přesouvali. Jednou válčili za bílé, podruhé vzali nabídku z černé strany. Začněme třeba Mojmírem Trličíkem. Ten se pár hodin po vyklizení vítkovického kamrlíku zabydlel v tom pardubickém, aby ho v lednu zase vystěhoval pro nástupce Miloše Říhu. Podobnou rošádu podstoupil také Pavel Hynek – rozloučil se v Pardubicích, uvolnil místo právě Trličíkovi, a po dvouměsíčním oddechovém času kývnul Liberci. Stejně tak Richard Žemlička. Po nepovedeném startu ve Spartě se sbalil a teď tahá z bryndy Karlovy Vary. No a kdo ví, čeho se ještě dočkáme v Chomutově…
Chápu, že stát na střídačce je pro každého trenéra nejen živobytí, ale i adrenalin, bez něhož se neobejdou. Přesto by měli znát svoji cenu. Když přistoupí na to, že budou jen zbožím krátkodobé spotřeby, svoji pozici a respekt tím určitě nezvýší.
