O Česku, Panenkovi i Asterixovi. Na EURO mají šanci i menší týmy | iSport.cz
11. června 2021 • 14:45

O Česku, Panenkovi i Asterixovi. Na EURO mají šanci i menší týmy

Autor: Philipp Lahm
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
EURO 2021: Jirkal vzpomínal na dlouhé noční hovory s Brücknerem
KARLOS SHOW: Robocop Podmol a lámačka kostí, Blažek řekl, jak se topil
VŠECHNA VIDEA ZDE

„Pohledy fotbalisty“ je sloupek Philippa Lahma v německém internetovém magazínu Zeit Online. Kapitán mistrů světa a turnajový ředitel EURO 2024 v něm analyzuje fotbalová témata a hovoří o jejich strategické důležitosti pro společnost, ekonomiku a politiku. Sloupek je publikován v několika evropských zemích ve vybraných médiích, mezi která patří i deník Sport. Dialog s Lahmem vede sportovní redaktor Zeit Online Oliver Fritsch, pro Sport Magazín a iSport.cz přeložil David Pávek.



Občas zaslechnu, že národní týmy nedrží krok s dobou. Koncept národa je, ve skutečnosti, historicky ukotven v Evropě. Ale když se s ním zachází zodpovědně, nemusí způsobovat újmu. Mistrovství Evropy coby souboj národů může posílit evropskou ideu skrze hravost fotbalu.

Historie EURO nám ukazuje, že sport má schopnost spojovat národy. Východ a Západ se lépe poznávají. První turnaj v roce 1960, za časů Studené války, vyhrál Sovětský svaz. Lev Jašin, „černý panter“ z Moskvy, je pro fanoušky stále velké jméno. Byl prototypem „brankáře–playmakera“, a jediným gólmanem, který byl zvolen evropským fotbalistou roku.

V roce 1976 se evropskými šampiony stali Čechoslováci, té slavné noci v Bělehradě. Na turnaji porazili Anglii, Portugalsko a finalisty MS Německo a Nizozemsko. Antonín Panenka se stal slavným, když při penaltách Seppa Maiera přechytračil lobem. Od té doby jsou penalty „dloubákem“ pojmenované po svém vynálezci z Prahy.

Evropský šampionát v roce 1996 v Anglii, když po pádu železné opony přibývali noví členové UEFA, nám ukázal sebevědomé týmy nových národů, Chorvatska a České republiky. V polovině nultých let UEFA následovala expanzi EU na východ a přiklepla EURO 2012 Polsku a Ukrajině.

10 hvězd EURO 2021: Mbappé vs. Ronaldo, Lewandowski, co Joao Felix?

Tentokrát se, poprvé v historii, turnaj odehraje v jedenácti zemích na jednou. V některých z těch míst se psala historie. Glasgow je místem, kde se v 19. století fotbal zrodil, a jediným městem na světě se třemi stadiony s aspoň padesáti tisícovou kapacitou. Hampden Park je nejstarší stadion na světě. Budapešť byla, spolu s Vídní, domovem hravého dunajského fotbalu. Tamní aréna je pojmenovaná po Ferenci Puskásovi, kterého francouzský sportovní deník L’Equipe jmenoval evropským fotbalistou století.

Je paradoxní, že speciální šarm EURO nebo mistrovství světa vychází z toho, že na takových turnajích je menší taktická úroveň než v klubovém fotbale. Jednoduše proto, že trenéři národních týmů mohou s hráči pracovat méně často, a proto na ně nemají takový vliv. Stejný případ je i v basketbalu či házené. Navíc nejde do vašeho týmu investovat a nakoupit hráče, proto jsou kádry různorodé a na některých pozicích nemáte specializované hráče. Například my Němci jsme se v roce 2014 stali mistry světa s Benediktem Höwedesem na levém beku, ačkoli to byl stoper a ještě pravák. Každá země musí improvizovat s tím, co má.

Díky tomu je turnaj diverzifikovanější. Patnáct evropských šampionátů zažilo deset různých vítězů. Play off nemá odvetné zápasy, takže i menší týmy mají dobrou šanci. Na takovém turnaji jsou důležité vlastnosti jako disciplína, týmový duch a zápal. Když je tým v sobě za těch pár týdnů najde, může dojít daleko.

V roce 1988 v Německu vyhrálo Nizozemsko. Entuziasmus, se kterým malá sousední země, která trpěla během německé okupace za druhé světové války, slavila svůj triumf, pro nás samozřejmě měl jistý historicko-politický odstín. V roce 1992 vyhrál Dánský Dynamit, nečekaná výprava z Dánska. A ještě větší senzací byl triumf Řecka v roce 2004, které pod Ottem Rehhagelem alias „Rehaklesem“ předčilo favority. V roce 2016 trofej zvedlo Portugalsko, které vyprodukovalo mnoho dobrých fotbalistů i koučů, ale málokdy vyhrávalo tituly. Tentokrát hráli jako jednotný celek.

Koller a Šmicer věští: Rozhodující bude zápas se Skoty. Titul pro Francii?

Na EURO 2016 ve Francii všechny inspiroval malý ostrov o pouhých 350 tisících obyvatelích. Islandský tým zaujal skupinovou dynamikou a nakažlivým týmovým duchem. Fanoušci se převlékali za vikingy a trolly a hráče podporovali bojovým pokřikem „HUH!“, do kterého tleskaly desetitisíce lidí. Islandští hráči spolu se svou komunitou dokázali uhasit sopky. Tohle byl sport ve svém původním smyslu. Většina Islanďanů si to léto bude ještě dlouho pamatovat. Island dobyl srdce všech ostatních, mnozí si řekli, že si tu malou zemičku musí najít. Aspoň na internetu…

Chorvatsko došlo až do finále mistrovství světa 2018. Jako nezávislý národ se znovuzrodili teprve před pár dekádami, mnoho jejich obyvatel žije v zahraničí. Výkony jejich reprezentačního týmu nám dávají vhled do toho, jak se Chorvatsko coby národ chce prezentovat. Turnaj národních týmů s mezinárodním publikem je na to ideálním místem. Stejně jako třeba Eurovize, hudební soutěž, ve které se také rozhoduje, kdo patří do Evropy.

Mistrovství Evropy připomíná knihy o Asterixovi, které si hrají se stereotypy o Britech, Švýcarech či Gótech. Pocit pospolitosti je občas příliš silný a stává se z něj předsudek vůči jiným. Ale EURO dělá tak speciálním diverzita lidí, kteří se radují z fotbalu. Krása fotbalu je v tom, že se nikdo nemusí vzdát toho, čím se díky svému dospívání a prostředí stal. Když jste odlišný, lidé si toho všimnou, ale pravidla platí pro všechny stejná.

Národní týmy jsou často ovlivněné kulturou typickou pro danou zem a ligu. Španělů a Italů se to týká nejvíce. Anglie má, jako vždy, mnoho zajímavých talentů. Ale často jí chybí klíčoví hráči, protože největší hvězdy Premier League jsou cizinci.

EURO 2021: Bolest na stoperu, maratonec i kanonýr. Jak daleko dojde český tým?

Turnaj jako EURO je také zajímavý kvůli tomu, že vidíte, jak top hvězdy z velkých klubů přizpůsobí svou roli národnímu výběru. Michel Platini, nejlepší evropský fotbalista své generace, dovedl Francii k titulu v rodné zemi v roce 1984. Hvězda Juventusu excelovala na tomto turnaji stejně, jako Diego Maradona na MS 1986. Platini s galským kohoutem na hrudi dal v pěti zápasech devět branek – jako záložník! Němečtí televizní diváci vybrali jeho hlavičku proti Jugoslávii gólem měsíce.

V roce 2016 dovedl Gareth Bale z Realu Madrid Wales do semifinále. Ikonický Cristiano Ronaldo také svou světobornou kariéru zasvětil vlasti. Portugalci pak vyhráli i bez Ronalda, který byl na finále zraněný. On svému týmu fandil z lavičky mezi trenéry. Uvědomil si, že profituje ze síly svých spoluhráčů. Titul mistra Evropy z něj udělal kompletního fotbalistu.

Letos se obzvlášť zaměřte na Kevina de Bruyneho z Manchesteru City. Belgie má i další silné fotbalisty jako je Eden Hazard, Romelu Lukaku nebo Thibaut Courtois. Jako fotbalový fanoušek chcete vidět, jak takový tým vyhrává. Musíte být také jistě zvědaví na Karima Benzemu, 33letého útočníka světové extratřídy. Francouzi byli mistry světa 2018 a vicemistry Evropy 2016 i bez něj. Jestli chce Didier Deschamps dosáhnout na třetí velké finále za sebou, jako Španělé mezi lety 2008 a 2012 nebo Němci mezi 1972 a 1976, bude muset tuhle postavu z Madridu zařadit do sestavy.

Francie opět patří mezi favority, stejně tak další tradiční fotbalové země jako Itálie a Španělsko. Nebo Německo, ve kterém Joachim Löw chtěl před dvěma lety začít období změn, ale od té doby musel do týmu znovu zařadit dva mistry světa, Thomase Müllera a Matse Hummelse, kteří byli dřív vyřazeni. Teď je jen otázkou, jak to ovlivní týmovou hierarchii.

EURO 2021: Belgie, Itálie nebo obhajoba? Redaktoři Sportu tipují, kdo má na zlato

Po rychlém konci na MS 2018 bude pro Löwa důležité, aby všechny hráče přesvědčil, že hrát za svou zemi znamená speciální zodpovědnost. Naši hymnu jsem na hřišti slyšel 113krát, a vždy jsem byl dojatý. Peníze a smlouvy jsou důležité v každodenním klubovém životě, ale ne u národního týmu. Tam jde hlavně o spolupráci, přátelství, domov – to vše připisujeme týmovým sportům.

Stejně jako fotbalový trh, i pole účastníků se rozšířilo – z osmi (1960), na šestnáct (1996) a pak dvacet čtyři (2016). Letos se poprvé zúčastní Finové. Když přihlédneme na jejich fotbalovou kulturu a demografii, rozhodně nejsou favority. Takovou roli přijmou. Být outsider taky může být výzva.

Severní Makedonci, kteří v březnu porazili Německo 2:1, budou také debutovat. Tato mladá země si z politických důvodů změnila jméno. Chce se přidat do NATO a EU, ale zatím jí to nebylo umožněno. Účast na EURO tak posílí její sebevědomí. Chtějí ukázat, kým jsou a kým touží být. To není špatná motivace pro silný turnaj.

Koronavirus není účastníkem, ale zůstává světovou silou, která nám během dalších týdnů bude ukazovat, na čem mezi všemi zeměmi záleží nejvíce: na solidaritě a férovosti. Virus samozřejmě ovlivní tento turnaj rozprostřený po Evropě. Už se tak stalo, neboť města Dublin a Bilbao musela být vyřazena ze seznamu hostitelů. Zvládnutí pandemie a udržení všech v bezpečí zůstává největším úkolem pro Evropu i celý svět. Tak jako tak můžeme oslavit EURO jako svobodnou, mírumilovnou soutěž národů.

SÁZKAŘSKÉ TIPY: Kdo vyhraje EURO? Favoritem Francie a Anglie. S Čechy je to ošidné

iSport podcast: Jak dopadnou Češi na EURO? Klíč k úspěchu i slabiny, redaktoři věří postupu

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud