KOMENTÁŘ PHILIPPA LAHMA | Do startu EURO 2024 v Německu už zbývají jen stovky dní. V březnu začaly kvalifikace, odehrály se první reprezentační zápasy po mistrovství světa, které bylo sportovně atraktivní, ale pro Evropu kontroverzní. Katar využil fotbal pro své politické cíle. Měli bychom to udělat také pro ty naše. Šampionát v srdci Evropy k tomu nabízí ideální příležitost. Německo přivítá týmy ze starého kontinentu a chce hájit společné úspěchy, které ho činí silný a obranyschopný. Pořádání turnaje nás zavazuje dostat fotbal znovu do středu pozornosti. Fanoušci touží po tom vrátit se čistě a jednoduše k podstatě: hrát, sportovat, bavit se, být spolu. Jeden míč, jeden tým, jasná pravidla, jedno „my!“
Fotbal byl v Evropě více než sto let sjednocujícím prvkem. Je konstantní hnací silou rovných příležitostí, rozmanitosti a svobody. O to důležitější je ho v dobách polarizace a dělení našich společností posílit. Poskytuje při tom mnoho živých politických analogií: Jak se jednotlivec chová v kolektivu? Jakou svobodu mu hra dává v konfrontaci s nutností přizpůsobit se taktice? Jak pravidla utvářejí naše soužití, na které se může každý spolehnout? Když mluvíš o fotbalu, mluvíš o sociální udržitelnosti. Sám o sobě nic nevyhraješ. Chápe to každé dítě, které fotbal hraje.
Že fotbal jako hra funguje, se potvrdilo i v Kataru. Nejlepší týmy ukázaly svou identitu. Argentinci zářili radostí a odhodláním. Bylo vidět, že vědí, za co se rvou: za spoluhráče a za svou zemi. Ocenění přichází díky respektu ostatních, a když si každý uvědomí, že i jeho příspěvek je důležitý, bojuje. Pro Francii se stal vzorem Olivier Giroud. Ve finále byl střídán před přestávkou. Trenér tím přiznal, že zvolil špatnou strategii. To je pro každého sportovce rána, kterou přijme pouze tehdy, když ho cíl přesahuje a chápe, že je potřeba dosáhnout ho jiným způsobem. Giroud se choval nesobecky, na lavičce tým podporoval a dostal žlutou kartu za protesty. Porozuměl trenérovu rozhodnutí. A rovněž ví, že ve Francii, stejně jako v každé evropské zemi, má fotbal společenský význam.
V takových případech zanechá fotbalový turnaj na národě své stopy. Tenhle efekt sílí, pokud hostitel šampionátem potupuje dál a dál. Jako na mistrovství světa v roce 2006. Jiskra se z „domácího“ národního týmu přenáší do hledišť a ulic. Německo tak má obrovskou odpovědnost, zvlášť když jeho reprezentace byla na posledních třech vrcholných turnajích vyřazena brzy. Talent nescházel, ale chybělo vedení, „my“ a „proč“. Co to znamená být hráčem národního týmu? Co znamená fotbal pro naše společné dobro? To jsou důležité otázky, ale často opomíjené.
Reprezentace se odlišuje od klubového fotbalu. V největších klubech je nyní třikrát více peněz než před deseti lety. Národní tým musí uniknout této logice finančního růstu, nemůže přidávat vyšší a vyšší prémie. Hráč, který si ročně vydělá 15 až 20 milionů eur, nepotřebuje dalších 200 nebo 400 tisíc eur. Reprezentant by měl znát své povinnosti. Dítě oblečené do dresu a dobrovolník v amatérském klubu chtějí vidět, že je zastupuje. Pokud jim něco dá, dostane od nich také něco zpět. Pamatuji si, jak nás v roce 2006 oslavovaly miliony lidí – ale oslavovaly také sebe sama. Tento vztah pak pro hráče znamená přidanou hodnotu, kterou za peníze nekoupí a která vás může chránit v tvrdém fotbalovém byznysu v těžších dnech. Láska, jíž Lionela Messiho nyní zahrnují v Argentině, se mu v Paříži nedostává...
Můj sen pro rok 2024 je, aby si každý tým vzal za své nadšení pro hru ve prospěch své země, ale i Evropy. Podceňovaný tým, který překvapí, jako Islanďané v roce 2016, je vítán a každý si pamatuje jejich „primal scream“. Takový turnaj může stvořit ducha optimismu. Po pandemii, útoku Ruska na Ukrajinu a energetické krizi by bylo dobré, kdybychom se všichni společně znovu našli. Jen pokud různí lidé drží spolu, dokážeme se postavit krizím a konfliktům. Je třeba se přizpůsobit novým výzvám, které přináší změna klimatu a geopolitiky. Každý fotbalový tým, ať už v Lize mistrů, nebo v okresním přeboru, je dílkem mozaiky.
V současnosti zažíváme bod zlomu. Evropa se musí zamyslet sama nad sebou. Možná si mnoho lidí neuvědomilo, jakým štěstím je, že můžeme konečně znovu pořádat turnaj v demokratické zemi. Dokonce i profesionální fotbalisté by si měli uvědomit výhody našeho způsobu života. Publikum čítající miliardy lidí bude sledovat, jak se sjednotíme a oslavíme skvělý evropský festival, který posílí víru v nás. Brzy to bude pouhých 400 dní, pak 300, 200, 100... Nemůžu se dočkat. Nemůžu se dočkat nového Girouda! Nového „Wow!“.
| „Pohledy fotbalisty“ je sloupek Philippa Lahma v německém internetovém magazínu Zeit Online. Kapitán mistrů světa a turnajový ředitel EURO 2024 v něm analyzuje fotbalová témata a hovoří o jejich strategické důležitosti pro společnost, ekonomiku a politiku. Sloupek je publikován v několika evropských zemích ve vybraných médiích, mezi která patří i deník Sport. Dialog s Lahmem vede Oliver Fritsch, sportovní redaktor Zeit Online. |
Témata:
fotbal, blog, komentář, mistrovství světa, Německo, sport, Euro, Philipp Lahm, EURO 2024, Fotbal na Heureka.cz
Související články
