V názoru na tendence majitelů klubů uzavřít extraligu jsem na straně hráčů. Tedy proti. A zastavuje se mi rozum i nad tím, že bychom měli v půlce soutěže změnit její pravidla. Říkám si, čeho všeho jsme my Češi schopni…
Některé kluby mají obrovské problémy s udržením soutěže a tak vymyslí tu nejjednodušší variantu, jak se propadu vyhnout. Místo toho, aby řešily svoje chyby, to, co dělají špatně, tak si vymyslí, že by vlastně nemusel nikdo padat.
A máme to v suchu.
Takhle my v českém hokeji fungujeme, takhle uvažujeme, a proto se nikdy nedostaneme na potřebnou úroveň, na které jsme kdysi byli. S tímhle přístupem to zkrátka není možné. Pořád dokola budeme hledat cestičky, jak něco obejít, místo toho, abychom si dali pořádnou práci s tím nacházet, co nám nejde, odstraňovali nedostatky a zlepšili to.
Všichni víme, které kluby jsou v tom namočené a jací velcí hráči minulosti tahají za nitky. O to je to smutnější, protože ti hoši s hokejem něco prožili, byli ve světě, kde fungují jasně nastavená pravidla, ale doma vymýšlí doslova blbosti. Někde potají se sejdou dva, tři šéfové klubu, ponoukají ostatní a řada dalších o tom neví, co se peče. To má být normální?
Doprčic, chlapi, ikony, proberte se. Kdo jiný by měl jít v hokeji příkladem než Jarda Jágr nebo Jirka Šlégr? Ať se na mě nikdo nezlobí, ale z jejich akcí se mi dělá šoufl. Cítím z toho jedinou motivaci:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
