Tak nám po roce Liberec znovu vyhraje Prezidentský pohár, dnes už to nikoho nepřekvapí. V klubu se naučili vítězit, což je ta nejlepší a nejdůležitější dovednost, jakou do sebe můžete naládovat. Tygři jsou organizací, která dokázala najít cestu k výhrám, umí si na trhu najít vítězné typy a co je důležité, dokáže je dnes dostat i do mladších kategorií, než je extraligové áčko, co jsem mohl vypozorovat, je tomu tak i v žákovských kategoriích. Což zdaleka není samozřejmost.
V Liberci se povedlo vybudovat vynikající zázemí, ať už po materiální nebo po trenérské stránce. Po této stránce jde o jedno z nejlepších prostředí u nás. Cílem je vychovávat vítěze, to je nejdůležitější úkol každého klubu, v Liberci se tomu věnují cílevědomě a přesvědčivě. A vidíme to i na hráčích, kteří do Liberce chodí.
Proč se z ciziny vrací Šmíd, Birner, Filippi, Bulíř, proč zůstává Hudáček, pro mě jeden z nejlepších cizinců celé extraligové historie? Protože chtějí vyhrávat trofeje a věří libereckému programu. Dalším důvodem, proč se u Tygrů objevují dobří hráči, je jejich povědomí, že se v organizaci zlepší, rozvinou.
Těší mě, že jsem byl u toho, když se Ronald Knot loni rozhodl přijít do Liberce. Rony se netají tím, že do týmu přišel pozvednout svoji výkonnost, zlepšit se, zbortit osobní limity. Takhle ostatně přemýšlí celý mančaft, včetně kluků na farmě v Benátkách, kteří touží přeskočit z prvoligové kabiny do extraligové.
Nebo si vezměte Lukáše Krenželoka, který tu kroutí šestou sezonu. Zkušený borec, který nepřišel do Liberce dělat šéfa, spíš jako řadový útočník, přitom tady udělal velký osobní boom a zažil nejlepší roky. Jednou bude klubu vděčný za velkou šanci, kterou parádně chytil do pracek a krásně si ji vybarvil.
Loni po úspěšném období Filipa Pešána přišel čas Patrika Augusty, který si roli hlavního kouče zkusil v Boleslavi, ale tam mu to nevyšlo. V Liberci si k sobě vzal Jirku Kudrnu, dalšího znalce prostředí, kluci to dali dohromady a tenhle vlak jede. Klub si je oba dopředu připravil, Patrik strávil rok pod Filipem jako jeho pravá ruka, Jirka vedl Benátky. Oba se dočkali povýšení v rámci předem promyšleného plánu. Takhle to má fungovat.
Patrikovi se sice na podzim nedýchalo nejlépe, ale zvládl to a teď už vyhlíží play off. Tam se samozřejmě bude lámat chleba. Patrik byl inteligentní hráč a je i schopným trenérem, očekávám, že si poradí, až půjde do tuhého. Na zimáku je se svými kolegy pečený vařený.
Pokud se podívám na lídry libereckého útoku, motor je tam jasný. Trio Birner, Hudáček, Lenc. Jsou to stěžejní strůjci dosavadních výsledků. Někdo si možná řekne, že jim to hraje skoro samo, ale za tím vším je obrovská dřina. Všichni tři mají vynikající pracovní morálku, nikdo jim nemusí říkat, co je třeba odmakat, sami vědí, co se sluší a patří. Jsou to lídři, vítězné typy, kteří dokážou zdravě nakazit svoje okolí, strhnout dav pro dobrou věc a slouží jako skvělá motivace pro mladší kluky.
Samostatnou kapitolou vítězů základní části extraligy je Láďa Šmíd. V mých očích jde jednoznačně o jednu z nejdůležitějších osob celé organizace. Profík každým coulem, klobouk dolů před ním, co týmu, celému klubu předává.
Důležitým impulsem pro tým byl příchod Dominika Hrachoviny, dnešním pohledem velký majstrštyk vedení. Hrášek parádně zapadl do celé mozaiky a báječně nahradil Justina Peterse, kterému to v Liberci nesedlo. Já toho kluka zažil v Chomutově, je to pracant, chytrý kluk, výborný parťák, nemůžu na něj říci špatné slovo, nedám na něj dopustit. Jenže někdy přijdete do mančaftu, kde to bohužel nejde směrem, jakým byste si přál a pak je na místě rozseknout, co a jak dál.
Hrášek přišel, chytil šanci a jede. Těším se, co předvede v play off. Do něj vás přes základní část dostávají rozdíloví hráči, ale poháry vám vyhrává obrana. A sepětí všech lidí, zaměstnanců v organizaci, která musí táhnout jedním směrem.
Témata:
komentář, Radek Duda, prezidentský pohár, sport, Ladislav Šmíd, bílí tygři liberec, hokej, Tipsport extraliga, Filip Pešán, Patrik Augusta, Dominik Hrachovina, Justin Peters, Hokej na Heureka.cz
Související články
