Šilhavého týdenní práce je dokonalou obžalobou Karla Jarolíma
Před partií se Slovenskem bylo poměrné složité si představit, že by česká reprezentace poté, co před měsícem okusila, jak ukrutně bolí náraz na tvrdé dno, mohla na Slovensku uspět. A k tomu předvést hodnotné herní představení. Posaďte se: povedlo se oboje!
Češi po velmi zodpovědném a organizovaném výkonu v prvním poločase a výraznému hernímu přídavku v tom druhém, zaslouženě zosnovali úprk z temnoty. Že byl nejvyšší čas, není od věci připomenout.
První vzkaz z Trnavy je následující: s českou reprezentací to není tak strašidelné, jak si mnozí mysleli a hráči po výbuchu v Rusku i sami připouštěli v rozhovorech.
Ten druhý: Jaroslav Šilhavý odvedl za titěrný časový úsek nadmíru dobrou práci. Nástup do nové funkce vyšel ostřílenému trenérovi dokonale. Nejen, že velmi schopně změnil náladu okolo i uvnitř národního mužstva, ale především dovedl úplně přetvořit její tvář.
Vyšly mu tahy s Čelůstkou na stoperu, s Krmenčíkem na hrotu a také dovedl přesně vyhodnotit, že je nutné dát klíčovou roli Dočkalovi. Udělat z něj šéfa, dát mu maximální prostor pro vlastní seberealizaci na trávníku i mimo něj.
Šilhavému se za týden se povedlo tolik náramných věcí, až se vkrádá na mysl, že se jedná o absolutní obžalobu činnosti Karla Jarolíma, který totéž nesvedl za dlouhé dva roky. Výsledkem jeho práce byla jen řada rozčarování, chaos, nemotorný herní projev a nestálá volba herní šablony.
Snad je každému jasné, že plout v moři euforie po jednom podařeném výkonu a výsledku, by bylo sebedestruktivní. Už v úterý čeká Čechy ještě náročnější střet na Ukrajině, kde bude třeba potvrdit, že vítězné trnavské představení nebylo dílem náhody.
