Béčkový biják nepřekvapil. Bohužel… Šilhavý musí pracovat na mentalitě týmu
Stále platí, že Česko může být na mistrovství Evropy zajímavé, otravné, nepříjemné, a že může udělat dojem. Na tom nic nemění ani v mnoha ohledech divná, nudná, bezduchá a neproduktivní podívaná v Bulharsku s nepřijatelným výsledkem 0:1. Nakonec, zase takové překvapení to nebylo. Národní tým je na zpackané zápasy kadet. Když má nůž přiložený na hrdle, dovede zaujmout, obracet nepříznivý vývoj a bavit pohlednou hrou. Jakmile ale relativně o nic nejde a je prostor k nápravě, téměř vždy to hrozí béčkovým bijákem.
Tak se stalo i v Sofii. Na Oskara to nebylo ani náhodou.
Mentalita reprezentace je věc, na které musí trenér Šilhavý důsledně zapracovat. Byť se mu během více než roční práce v prestižní pozici povedla spousta pozitivních věcí, které vyústily v postup na šampionát, s nastavením týmu v obyčejných duelech, pokud tak nazveme ten poslední kvalifikační, kdy se hrálo víceméně jen o prestiž, si stále neví rady.
Mužstvo není schopné se opakovaně dostat na hranu maximální výkonnosti. A to je vlastnost, kterou musí z DNA svého souboru bez milosti vyhnat.
„Nemáme takovou kvalitu, jak Anglie, která prohraje s námi a hned následně nenechá nikoho na pochybách, kdo je lepší. My nejsme tak silný tým s takovou kvalitou, abychom výkony opakovaly dlouhodobě,“ připustil kouč v útrobách Národního stadionu Vasila Levského.
Jasně, srovnávat reprezentaci s Anglií, je nemístné, nicméně tohle vyjádření sklouzává k alibismu. Reprezentace během kvalifikace předvedla, že sílu má. Ovšem jen ve chvíli, kdy to opravdu potřebovala. A takový přístup k povinnostem je nefér vůči fanouškům. Navíc tím národní mužstvo škodí jen a jen sobě.
