Relativní spokojenost s vítězstvím 2:1 a přehledem debutantů. Víc toho k potlesku vážně nebylo. Jen se znovu ukázalo, že obyčejné přípravné zápasy jsou přežitkem a z fotbalového kalendáře by měly být už navždy vypuzeny. Nicméně pro národní tým to není omluva. Proti podprůměrnému Kypru měl vytáhnout účinné zbraně, nikoliv vzduchovky s upilovanou hlavní.
To platí především pro Matěje Vydru. Jindy v negativních hodnoceních silně zdrženlivý Jaroslav Šilhavý to v Larnace už nevydržel a útočníkovi Burnley naznačil, že na trávníku od něj čeká jiné chování. Nutno říct, že zcela správně a srozumitelně. „Matěji Vydrovi chyběl kousek klidu a hladovosti po gólu, asi třikrát to mohl vyřešit lépe a nedal gól,“ pravil.
Vydru nelze plísnit za nedostatek snahy, volné prostory si na bojišti hledal celkem umanutě, náběhů za obranu podnikl poměrně dost. Snažil se o aktivní přístup k duelu, ostatně po faulu na něj proměnil Vladimír Darida pokutový kop. Jenže tímto způsobem zahřmělo pouze jedinkrát.
Problém nastal ve chvíli, kdy se k němu míč od spoluhráčů dostal do nadějné pozice. S koncovkou otálel, meškal vhodné chvíle, nahrávky posléze míjely spoluhráče. Od bouráka z Premier League čekáte, že mužstvu dodá přidanou hodnotu. To se ale nestalo. Bohužel v případě odchovance jihlavského fotbalu to nebylo v národním týmu poprvé.
Zatracení není na místě.
Vydra je hráčem, který svými nevšedními schopnostmi patří do národního týmu. Z druhé strany, v osmadvaceti letech je vážně na čase, aby to v každé možné chvíli dokazoval. V útoku totiž začíná houstnout konkurence. Schick, Krmenčík, Hložek a Ondrášek jsou u Šilhavého zavedená jména. A EURO 2020 hrané v roce 2021 se bude každým srazem ukrutně blížit.
A hádám, že Vydra by nechtěl zůstat u televize. Jenže takový scénář je v tuto chvíli klidně možný.
