Limberský pod Guľou našel novou motivaci. Škoda potlučené pověsti
Měsíc po sedmatřicátých narozeninách vyšvihl představení, které bylo prakticky bez chyb. Navíc ozdobené báječnou přihrávkou na gól Zdeňka Ondráška. To vše proti Spartě, do té doby vedoucímu mužstvu tabulky. Na konci tohoto specifického ročníku končí Davidu Limberskému smlouva. Může se v klidu přesunout do fotbalového důchodu, na hřišti už odvedl své. Já tvrdím - pokud bude mít Plzeň zájem - hraj dál! Buď českým LIMBERimovicem! A to z několika důvodů.
Ten první je prozaický. Veterán pořád stačí. A to nejen v lize, ale i v Evropě. V srpnu mluvil o největším zklamání kariéry po vyřazení v předkole Ligy mistrů. Zápas v Alkmaaru však odehrál výtečně, dokonce vstřelil krásný gól. Mimochodem, ze hřiště vymazal Calvina Stengse, po němž baží Barcelona. Stejně si počínal i proti Sönderjyskje. V obou zápasech byl deníkem Sport ohodnocen nadprůměrnou známkou sedm.
Po příchodu na západ Čech do Limberského zad narazilo už několik ambiciózních uchazečů hladově si nárokujících pozici na levém kraji obrany. Byť dostali šanci, nebyli schopní vyšplhat na požadovanou úroveň. Nikdo z nich. I když čas konstantně a nemilosrdně kráčí proti ikoně.
Proč Limberský stačí? Znovu našel motivaci. S blížícím se koncem angažmá Pavla Vrby, s nímž byl spojený pupeční šňůrou, se zdálo, že ztrácí zápal, nadšení, radost z fotbalu chyběla. Velmi překvapivě ji našel s příchodem energického Slováka Adriana Guľy.
Ve chvíli, kdy se zdálo, že si někde mezi lavičkou a hřištěm odkroutí půl roku a sekne s kariérou, přijal nové metody, jiné principy práce. Což je na jednu stranu obdivuhodné, jelikož změnit v závěru kariéry celoživotní návyky vyžaduje velkou míru odhodlání. Jenže pětinásobný vítěz české ligy pochopil, že jiné cesty není.
A proto nyní - v mnohých koutech republiky nenáviděnou personu - přirovnává právě Guľa ke Zlatanu Ibrahimovicovi. „Když se podíváme okolo sebe, tak Ibrahimovicovi je devětatřicet, také předvádí velké věci. David se tímto směrem může taky dívat. Proč ne. Pořád je velmi platný hráč,“ pronesl plzeňský kouč s vážným výrazem ve tváři po nedělním sladkém triumfu nad Spartou.
Limberský je úkaz, specifický živočich na české fotbalové scéně, s řadou prapodivných a nedomyšlených výstupů, které bohužel zakryly jeho výrazné dovednosti a nevšední schopnosti. Vždyť v plzeňském fotbalovém muzeu bude jednou „Limbova šajtle“ považována za absolutní klasiku.
Je to škoda, jelikož za svoji potlučenou pověst si může sám. Místo zaslouženého obdivu z předlouhé úspěšné kariéry, širokého uznání a respektu, se za hranicemi Plzně dostává Limberskému pravého opaku.
Až jednou usedne do křesla s papučemi na nohou, třeba bude mnohých excesů litovat. Možná nikoliv. Ve veselé, zároveň i nevyzpytatelné fotbalistově duši, se málokdo vyzná... Samozřejmě vyjma Adolfa Šádka.
Vladimír Šmicer v pořadu TIKI-TAKA řekl, že Limberský může hrát do čtyřiceti. S legendárním hráčem souhlasím.
Proto znovu opakuji: Hraj dál!
