KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Jestliže kandidatura Karla Poborského vyvolala v prostředí různě silné odezvy, do jisté míry dráždila svojí překvapivostí a okamžitě vyvolala všelijaké otázky, jak to legenda myslí a především, kdo za ní stojí, přihláška Petra Fouska do souboje o asociačního předsedu se očekávala. Proto zapůsobila mírně fádně, aniž je to myšleno ve zlém. Možná to k osobě druhého aspiranta na šéfovskou židli českého fotbalu i sedí. Zdání ale může klamat. Nic není černobílé.
Především je dobře, že další silný hráč začal míchat kartami a ještě víc uzluje momentální stěží předvídatelnou situaci na politické scéně. Fotbal si bude moci vybírat minimálně ze dvou kandidátů, spíš jich bude o jednoho víc. Netrpělivě se očekává resumé F-evoluce, zásadní výstup by měl nastat v horizontu čtrnácti dní. Nicméně, i ona by dle zákulisních klepů měla oznámit volebního lídra. Že to bude Vladimír Šmicer, není třeba dodávat.
Nástup Petra Fouska na palubu lodě směřující k valné hromadě zkraje června je zřejmým vzkazem, že si je jistý v kramflecích. Po neblahé zkušenosti z posledních voleb by bez podpory zevnitř hnutí do nejistého byznysu nešel. I proto, že má pověst výrazně ješitného muže. Být znovu loutkou, by pomuchlalo jeho ego. A to nemíní dopustit. Což však automaticky neznamená, že vyhraje. Takhle dobře si v tuhle chvíli nestojí. I přesto, že v minulých týdnech a měsících vyvíjel extrémní aktivitu v zákulisí, skládal tým, snad i přisliboval funkce v případě, že by uspěl.
Navenek se o Fouskovi trochu neuctivě říká, že je to úředník. Diplomat s výrazným mezinárodním přesahem promlouvající učesanými větami, ovšem bez jasného názoru. Hodný kluk. Bez výrazného charisma, společensko-byznysového přesahu. Tak je vnímaný širokou veřejností. A může na tom být i dost pravdy.
Ovšem lidé, kteří s ním přišli do úzkého pracovního styku, popisují jeho osobnostní rysy poněkud šířeji, detailněji. Upozorňují na jistou urputnost, s kterou si dovede prosazovat svoje názory a postoje. Jakmile není spokojený s prací svých kolegů, či podřízených, umí to dát velmi ostře najevo. Jde do konfliktu, do přímé konfrontace. Nebojí se argumentačních přestřelek.
Jedna taková se odehrála před plným auditoriem během jedné z krajských valných hromad za minulé fotbalového režimu. Roman Berbr tehdy u řečnického stolu kázal o potřebě více utáhnout šrouby, vést fotbal mnohem direktivněji. Načež si vzal slovo Fousek a údajně velmi důrazně se proti Berbrovi vymezil. V sále nastalo ticho. Pro všechny to byl šok.
Když vystudovaný ekonom z pražské VŠE vystoupí ze strnulé úřednické pozice, dovede být lídrem. Jestli by však zvládl ukočírovat český fotbal, nastavit strategii, ukázat směr, pospojovat silou osobnosti všechny jeho součástky, aby nevznikaly odbojové skupiny a hnutí se nezačalo nepřijatelně štěpit, je otázkou.
Zatím bych si nevsadil. Ale to ani v případě Karla Poborského.
Témata:
předseda, volby, komentář, sport, FAČR, Radek Špryňar, fotbal, Karel Poborský, Roman Berbr, Vladimír Šmicer, Petr Fousek, Fotbal na Heureka.cz
Související články
