Jakub Voráček se minulý týden v Coloradu porval. Bylo od něj super, že ukázal, že se nebojí. Myslím, že bitka změnila chod celého zápasu. Kdybych to měl ohodnotit „odborným pohledem“: na svoji postavu a na roli, jakou v mužstvu má, se toho zhostil se ctí. Určitě tomu druhému nerozbil držku, ale jednou nebo dvakrát ho dobře trefil. Udělal práci, kterou by od něj ani nečekali, a vedl si s přehledem. Hlavně dělal body. Ale on od začátku sezony hraje v obrovské v pohodě. Nevím, jestli k tomu přispívá i to, že se mu narodil syn. Ovšem člověk se v takové situaci začne na spoustu věcí dívat jinak. Možná se mu hraje s větší lehkostí.
Večer před zápasem v Denveru jsme si zašli do české restaurace. Lidi okolo docela koukali, když jsme si dali víc večeří, než nás bylo, ve třech si objednali jídlo asi pro pětičlennou rodinu.
Ale zvládli jsme to a bylo to vynikající. Dali jsme si klasiku. Svíčkovou, guláš, kachýnku. Byl s námi Michael Raffl. Místo Michala Neuvirtha a Travise Konecnyho, který má české prarodiče, jsme vzali Rakušana. Pojali jsme to evropsky, on si objednal německý talíř. Očividně nám to pomohlo. Já měl nahrávku, Voras taky a vyhráli jsme. Zápas i bitku.
Následně jsme hráli v Dallasu, kde působí taky čeští kluci. Voras si zašel na večeři s Jirkou Hudlerem, tráví spolu mimo sezonu dost času. Já ho tolik neznám, ani Radka Faksu, mluvili jsme spolu jen krátce na ledě. V odpoledním zápase skončila naše vítězná série, po deseti utkáních jsme poprvé prohráli. Už to bude nějaký pátek, co Flyers zažili takovou šňůru.
Puky se k nám odrážely, všechny ty správné dílky do sebe zapadaly. Bylo to zasloužené, ale to neznamená, že by šlo o shodu náhod nebo že bychom jen měli kliku. Po zranění Michala Neuvirtha byla většina zápasů na Stevu Masonovi. Rozchytal se, což bylo dobře i pro nás. Potřebujeme tyhle výsledky, ale ještě šťastnější bych byl, kdyby chytali Neuvi s Masonem napůl a dělili se o zápasy.
V tabulce jsme vyskočili na špici, na úroveň týmů jako Pittsburgh, Montreal, Rangers. Ale sezona je ještě dlouhá a nemůžeme se z toho podělat. Taky se říká, že forma mužstva se projeví kolem Vánoc. Jestli je to tak, na konci základní části bychom třeba nemuseli nic dohánět jako v minulé sezoně.
Tým může hrát ve větším klidu, vnitřní pohoda může v lecčems pomoct. A když si udělá strejčka a nastřádá nějaké body, může se líp připravit na play off. Je skvělý, že se nám tak dařilo, musíme ovšem makat dál. Ještě toho máme hodně před sebou.
Nemůžu říct nic špatného o našem trenérovi Hakstolovi. Chová se férově, nikdo s ním nemá problém, proto to taky takhle funguje. Chvilinku trvalo, než si po příchodu z college zvyknul na NHL, v lize je teprve druhý rok, ale odvádí skvělou práci. Klobouk dolů.
Jaký je? Záleží na situaci, ale dobré je na něm právě to, že dovede rozpoznat, co kdy udělat a jak se zachovat. Na tohle má cit. Vždycky se snaží pomoct, dostat nás přes nějaký problém, pokud nastane, překonat dobu, kdy to třeba tolik nejde.
A teď ještě k těm Vánocům. Čeká nás pět dní volna, což není moc, protože poslední den zase odlétáme. Před Štědrým dnem hrajeme v New Jersey, to je kousek. Těším se, až se rodinka sejde pohromadě, dám si bramborový salát a řízek.
Doma držíme klasický český Štědrý den a 25. prosince Boží hod. Už přiletěla máma, je s malou Leontýnkou a manželkou, přiletí i ségra. Bude plný stůl. Jen táta nedorazí. Trénuje v Rumunsku a nestíhá, pojede za svými rodiči do Liberce. Škoda, na druhou stranu to chápu.
Související články
