Brazilci, takhle se tedy rozhodně nefandí! A už vůbec ne Lavilleniemu
Tyčkař Renaud Lavillenie je zvyklý, že všude, kam přijede, ho vítají s otevřenou náručí. Vždyť mít světového rekordmana na jakémkoliv závodu, je čest, která se navíc i draze platí. Brazilští fanoušci mají ale zjevně k ponětí o fair play fandění tak daleko jako do Lavillenieho rodné Francie. Olympijský vítěz z Londýna často na závodech nepláče, a když, tak spíš dojetím. Brazilští fandové tak dokázali něco, co se zřejmě ještě nikomu nepovedlo.
A je docela zvláštní, že jim to prochází. Slogan „Fandíme slušně“, který známe z českých stadionů, si tady asi jen tak místo nenajde. Bučení nezaznívá jen na atletice při skoku o tyči. Téměř všichni, kteří soupeří s brazilským sportovcem, si ho vyslechnou. A můžou se snažit moderátoři, můžou se snažit samotní brazilští sportovci, nikdo je neuklidní. Přesvědčily se o tom třeba i české plážové volejbalistky, když hrály právě s domácími Brazilkami na Copacabaně.
Je pravda, že Lavillenie si úplně nepomohl k růstu popularity u Brazilců, když jejich chování přirovnal k tomu na olympiádě v Berlíně 1936. Chyba byla tedy na obou stranách, což si sám tyčkař brzy uvědomil a omluvil se. Nejde však jen o něj, Brazilci by se opravdu měli někde podívat, jak se fandí.
